POLSKO: Podleské vojvodství III.- Mielnik, Sekacz a Ziołowy Zakątek

Podleské vojvodství je krajina nekonečných lesů a zemědělských stavení. Prašné cesty vedou do odlehlejších vesnic, kde na návsi najdete pasoucí se drůbež, nebo povoz tažený koňmi. Najdete tu však také krásné dřevěné kostely (katolické i pravoslavné)- jež zdobí každou obci, židovskou synagogu nebo mešitu. Pojďme si ukázat nějaké zajímavosti této nejčistší oblasti Polska.

Mielnik

Tato obec nás zaujala na první pohled v mapě. Se slovy "jé Mělník" jsme sem vyrazili a to co jsme viděli, nás opravdu překvapilo.

Mielnik leží na kopci, na kterém najdete několik kostelů a zříceninu hradu. Po výšlapu na nejvyšší kopec naší dovolené se nám naskytl výhled na údolí s řekou Bug. Svahy podél řeky jsou pokryty vinnou révou a výhled nápadně připomíná svého českého jmenovce. Jen v poněkud menším měřítku.

Ziołowy Zakątek v Korycinach

Ziołowy Zakątek je jedinečné agroturistické zařízení v srdci Podlesí, které je lákadlem pro všechny, kteří hledají odpočinek od shonu města. Zařízení je rozděleno na dvě samostatné části.

Agrofarma situovaná do původních hospodářských budov Podlesí nabízí možnost zažít život ze začátku 20. století na vlastní kůži. Farma je plná slepic, králíků, morčat, koz a dalších hospodářských zvířat, které se mezi návštěvníky volně pohybují. Hodně se zde bude líbit rodinám s dětmi, kteří zde zajisté stráví několik hodin, ne-li celý den. Velmi povedená je zdejší krčma, kde vaří z místních tradičních surovin. Kuchyně je vskutku domácí, takže si zde můžete dát třeba bílý boršč, pirohy plněné medvědím česnek, krkovici na bylinkách a další skvělé pokrmy. Najdete zde i obchůdek, kde prodávají bylinky a další místní produkty. Nabízejí zde i možnost ubytování.

Druhou částí je Podlaski Ogród Ziołowy (bylinná zahrada)- jedná se o rozsáhlý prostor mimo davy lidí z farmy. Specifikem zahrady jsou sbírky populací divoce rostoucích léčivých rostlin získaných z oblasti východního Polska, které tvoří mimo jiné použitý výzkumný materiál vědeckými institucemi spolupracujícími se zahradou. V bylinné zahradě Podlasie jsou rostliny, které byly využívány v minulosti i dnes v kuchyni, v medicíně, ve stavebnictví, při tkaní a pro ochranné a magické účely. Bylinná zahrada Podlasie je jedinečným místem mezi podobnými zařízeními v Evropě a počet druhů užitečných rostlin shromážděných v této oblasti je největší v Polsku.

V areálu zahrady se nachází několik historických staveb, které jsou volně přístupné, včetně dřevěného kostela z roku 1715, který leží obklopený lesy a zelení. Budova kostela dříve sloužila jako farní kostel v nedalekém Grodzisku, kde však byla mnoho let nevyužívána a chátrala. Na podzim roku 2015 byla přemístěna do Korycina. Kaple byla zrekonstruována, vybavena a zasazena do krásné přírody.

Kostel a židovská synagoga v Milejczyce

Kostel sv. Stanislava vybudovaný v druhé první polovině 17. století leží v obci Milejczyce. Návštěva kostelní zahrady působí velmi uklidňujícím dojmem a ze stáří kostela na Vás dýchá duch historie.

O kus dál v obci se nachází něco zcela odlišného. Židovská synagoga. Ta byla vybudována v roce 1927 na místě původní dřevěné, z roku 1857. V roce 1941 byla zdevastována německými vojsky.

Sekacz

Sekacz není místo, ale místní specialita Podlesí. Vůbec nevíme o co se jedná, ani jak to chutná, ale náhodou jsme narazili v obci Milejczyce na výrobnu s obchůdkem, kterou zákazníci brali útokem. Nezaváhali jsme a po chvíli opouštíme prodejnu s něčím, co tvarem připomíná vánoční stromeček o velikosti bábovky.

A co sekacz vlastně je? Sekacz je královským pečivem. Na stole se objevuje při příležitosti narození dětí v rodině, jejich prvního svatého přijímání, při svatbách, ale také pohřebních hostinách. Vypadá trochu jako vánoční stromeček. Proto je slavnostním pečivem nejen na velikonočním, ale často i na vánočním stole. Je to válec s několika patry jakýchsi větví - tedy seků. Odtud pochází jeho název. To, že toto pečivo připomíná korunu stromu, se odráží i v jeho německém názvu Baumkuchen. Sekacz se peče po vrstvách. Když se válec nakrájí na kola, připomínají jednotlivé vrstvy pečiva letokruhy stromu.

Jedná se vlastně o tučnější piškotové těsto. Základními přísadami jsou vejce, hladká mouka, cukr a máslo. Může se přidat i smetana a trochu vanilkového aroma. Na čtvrt kila mouky se do něj dává čtvrtka másla a 6 vajec. To, co ale dělá sekacz sekaczem, je velmi jemný a pomalý způsob jeho pečení. Skládá se z několika a někdy i několika desítek tenkých vrstev. Upečení každé vrstvy má vliv na kvalitu sekacze. Řídkým těstem se musí postupně polévat dřevěný válec obalený pečícím papírem zavěšený nad topnou spirálou. Dříve se sekacz pekl nad ohništěm a válec se musel několik hodin pomalu otáčet ručně. Tuto úmornou práci už dnes obstarává stroj, ale lidský um a zkušenost jsou při pečení stále potřeba.

Hotové pečivo stojí na svátečním stole jako velký žlutohnědý stromeček. Rozdělí se na kola a dále se krájí na plátky, aby byly vidět všechny tenoučké vrstvy, ze kterých se skládá. Sladké velikonoční hodování může začít.