Víkendová cesta do Polska se zrodila znenadání, bez jakéhokoliv plánování. V pátek v poledne jsem přes Airbnb zarezervoval ubytování ve Štětíně a nakoupil svačinu na cestu. V sobotu ráno sedáme do auta jen s batůžkem a vydáváme se na cestu.
Po překročení hranic do Polska projíždíme pro Čechy nechvalně proslulým elektrárenským areálem Turów (rozuměj obcí Bogatynia), na jehož konci ještě míjíme podobně proslulé skleníky na rajčata, jejichž sláva září každou noc na desítky kilometrů daleko.
Po nájezdu na rychlostní silnici S3 nastavujeme tempomat na 120 kilometrů v hodině a prázdnou dálnicí plujeme vstříc moři. Z poklidné jízdy mne u města Świebodzin vytrhne Zuzka, když zahlásí "Boha jeho, co to je?" Na horizontu se rýsuje obrovská bílá socha se zářící zlatou korunou, od které se odráží odpolední slunce.
Socha Krista Krále je nejvyšší socha Ježíše Krista na světě. Nachází se v Polsku ve městě Świebodzin. Výška celé sochy je i s podstavcem 52 metrů, samotná socha má výšku 33 metrů (symbolizuje dožitý věk). Na hlavě Ježíše Krista je pozlacená koruna. Díky svým majestátním rozměrům je velmi dobře viditelná z široké krajiny.
Tuto nevkusnost shlížející na město Świebodzin jsme si nemohli nechat ujít. Z přilehlého parkoviště se vydáváme k podstavci a zjišťujeme, že z bezprostřední blízkosti socha již tolik majestátně nepůsobí. Loupající se bílá barva z Kristova hávu ubírá na důstojnosti výrazně méně, než dveře vedoucí ze zadní strany do Kristových útrob.
Cestou zpět k autu se rozhlížím po lidech jdoucích k soše a marně se pokouším odhadnout, zda sem jdou pouze ze zvědavosti, nebo je k tomu vede touha spatřit zázrak boží v podobě betonu vážícího 440 tun.
SZCZECIN
SZCZECIN
Po pěti hodinách jízdy parkujeme v 16:00 v samém srdci Štětína u našeho Airbnb ubytování. Dopřáváme si krátký oddych a vyrážíme vstříc podvečernímu městu.
Štětín leží asi 10 km od hranic s Německem a necelých 60 km od břehu Baltu. Je dávnou metropolí historické oblasti Pomořansko, která se rozkládala u pobřeží Baltského moře na území současného Německa a Polska a je dosud velmi důležitým přístavem, největším v Polsku.
Zajímavostí je, že po první světové válce Československo získalo část Štětína od Německa do pronájmu, a to jako důsledek postavení na straně válečných vítězů. V roce 1957 se po dohodě s Polskem tohoto vzdalo výměnou za zisk území u československých hranic (např. osady Mýtiny, která je dnes součástí Harrachova). Ve Štětíně byly vyrobeny i některé z lodí československé námořní flotily.
Turisticky nejnavštěvovanější částí je nábřežní promenáda a přilehlá historická oblast města. Nad řekou Odra se tu prudce zvedá, asi 500 metrů dlouhá, výhledová terasa zvaná Wały Chrobrego. Je zde několik výletních restaurací a jako dominanty zde ční vysoká škola Námořní akademie, Národní muzeum a budova úřadu vojvodství (Budynek Urzędu Wojewódzkiego).
Po procházce po nábřeží jsme si šli dát jídlo do pivovaru Wyszak, kde pivo moc neoslnilo, ale nebyla to jejich chyba (měli jen IPU, APU, pšeničné atd., kterým moc neholdujeme). Čím fakt oslnili, byl restovaný halibut zapečený s brokolicí a bramborami, zalitý estragonovou omáčkou. Lepší rybu jsme ještě nejedli!
Odsud jsme se vydali skrze uličky starého města a objevili jsme hospůdku s názvem, kterému jsme velmi dobře rozuměli. HOSPUDKA Czeska Restauracja byla milým překvapením s příslibem dobrého piva, takže jsme neváhali ani vteřinku a vešli dovnitř.
Uvnitř nás usadila slečna servírka k jedinému volnému stolečku a za okamžik před nás položila dva točené Rohozce Skaláky.
V zadní části baru byla na zdi přidělaná dřevěná plastika jelení hlavy v nadživotní velikosti, která pozorovala hosty pod sebou. Na zbylých zdech byly fotky pasoucích se ovcí v krajině plné zeleně.
Potemnělý prostor byl plný lidí, kteří si vyrazili v sobotu večer posedět s přáteli u českého piva a zábava jela na plné obrátky.
Na baru seděl mladík, který vypadal, že jeho posezení se co nevidět změní v poležení. V druhé části hospody byla rodinná oslava a za zpěvu polské verze Happy Birthday To You právě přinášeli oslavenci dort. Zpěv lidí však velmi výrazně přehlušovala dunící hudba Disco pola linoucí se z repráků. Tato úžasná kombinace českého venkova, mořského přístavního města a polské populární hudby vytvářela přes celý ten zdánlivý chaos příjemné prostředí pro posezení u pivka.
Pokud jste jako já Disco polo neznali, jedná se o žánr vycházející z jednoduchých rytmů folkových a svatebních písní převedených do elektronické podoby. Výsledek je podobný jako Michal David doprovázený zvuky ždímající pračky. Tomuto žánru se lidově říká "muzyka chodnikowa", protože vznikla na přelomu 80. a 90. let, kdy se kazety s tímto žánrem prodávali na ulici. V současné době patří Disco polo mezi nejsledovanější videa polského Youtube a hudební nosiče s názvem BEST OF DISCO POLO se dají sehnat na každé benzince.
Międzyzdroje a Woliński Park Narodowy
V neděli dopoledne opouštíme Štětín a vyrážíme na sever k moři do lázeňského města Międzyzdroje ležícího na ostrově Wolin. Parkujeme přímo na promenádě a vyrážíme na dlouhé písečné pláže Wolinského národního parku. Teplota atakuje 15°C a my si užíváme hřejivých paprsků březnového slunce, přičemž vdechujeme svěží vzduch provoněný mořem a vůní borovic.
Lidí je tu dost, ale široká, přes 10 kilometrů dlouhá pláž, poskytuje všem dost volného prostoru, aby si zde odpočinuli. Někteří se k našemu překvapení koupou v moři, jiní leží na dece a opalují se, další skupinka griluje a u toho popíjí pivo z plechovek. Většina lidí však chodí v bezprostřední blízkosti šplouchajících vln po vyhřátém bílém písku. Skoro nevěříme, že je 13. března.
Před odjezdem nás chytá hlad a nohy nás nesou ke stánkům na pláži, kde dělají uzené ryby. Zde si dáváme uzené krevety a špíz s paprikou a uzeným lososem. Neskutečná dobrota!
S plným žaludkem nasedáme do auta a zadáváme v navigaci cíl Mnichovo Hradiště. Za necelých 6 hodin, po osmé večer, parkujeme u domu. Skvělý výlet!