Vyhledat
  • Miroslav Novotný

SICÍLIE 21: Poznáváme západní Sicílii

Naše cesta se začala rodit v době covidového lockdownu, kdy nebylo v naší zemi možné cestovat. Při dlouhých dnech, kdy směl člověk vyjít maximálně kousek od domu, nás už dost svrběly nohy a přáli jsme si někam vypadnout. Sice jsme neměli tušení, zda budeme moci v září cestovat kvůli celosvětové pandemii covidu, ale pořídili jsme si letenky na termín 28.9.2021- 5.10.2021.


Naše cesta začala 28.9.2021 v 6:15 ráno, když se naše letadlo zvedlo z ranveje na Letišti Václava Havla. O dvě hodiny později jsme již dosedli na sluncem rozpálené letiště Trapani-Birgi na Sicilíii. Zde sedíme ve stínu na lavičce a čekáme na auto z půjčovny v Trapani- Auto noleggio Ruggirello Francesco (hodnocení na googlu a mapa).


Je všeobecně známo, že ostrovní čas plyne pomaleji, než ten pevninský středoevropský. Tímto pravidlem se samozřejmě řídil i pan Francesco, který za zvuku pískajících brzd zabrzdil svůj Citroën C3 na letišti Trapani-Birgi o půl hodiny později, než bylo domluveno. Pan Francesco komunikoval pouze v italštině, tudíž převzetí auta bylo trochu kostrbaté. Nakonec vybral z mnoha škrábanců 3 největší šrámy na autě a řekl že tohle je ok. Pak jsme ještě vyrozuměli, že mu auto máme vrátit s podobným stavem benzinu jako teď a pokud bychom náhodou někde auto škrábli, že to nevadí.


Po převzetí jsme vyrazili na cestu k městu Sciacca, které se nachází na jižní straně ostrova a kde bude na tento týden naše základna. Jedinou věc jsme však potřebovali udělat bezodkladně. Natankovat. Cesta rychle ubíhala, kilometry na dojezdu auta mizely a benzínka nikde. Když už jsem začínal být trochu nervózní nastavili jsme do navigace nejbližší benzinku. Jaké bylo však naše překvapení, když místo ní, uprostřed ničeho, stálo nějaké místní JZD a u něj zaparkované dvě Tesly připojené do nabíječek. Benzin však nikde. Po sledování různých seriálů s italskou mafiánskou tématikou, kde se skloubí chudoba místních s obrovským bohatstvím mafiánských bossů vlastnících velké podniky, mne toto místo připadalo jak vystřižené jednoho z nich. Nebyl však čas, ptát se místních, se kdo je kdo... Úkol zněl jasně- sehnat benzín....


Vylezl jsem z auta, rozhlédl se po okolní pustině a s upřímným klením jsem propadl zoufalství... Zahlédl jsem náklaďáček vyjíždějící z brány podniku a v běhu jsem mu vyrazil vstříc. Máváním rukou se mi ho podařilo zastavit a velmi stručnou italštinou jsem zvolal- "Scusi, benzina?". Na což jsem dostal velmi nestručnou odpověď v italštině. Po hře na pantomimu jsme se pravděpodobně dobrali k výsledku, že máme jet za ním, že nám ukáže cestu. Nastartoval jsem auto jedoucí už jen na výpary a těch osm kilometrů, kdy jsme sledovali zároveň ležící ručičku paliva a náklaďáček jedoucí po klikatých silničkách, jsem si několikrát říkal, zda jsme se pochopili správně a nesledujeme ho omylem. Nakonec nás však zavedl do centra bližšího městečka přímo k benzince, kde se otočil, zamával nám a vrátil se zpět cestou, kterou jsme přijeli.


S plnou nádrží se nám pak cestovalo už mnohem klidněji a bez komplikací jsme dorazili do našeho ubytování Villa La Ragana.


Náš hostitel Lorenzo nám předal dům na samotě, obklopený ze všech stran sadem s ovocem a sám od sebe nám sdělil, že tenhle dům nemá s mafií nic společného. Jak uklidňující...


 
29.9.2021- Sciacca, Capo San Marco

SCIACCA

Asi osm kilometrů od našeho domu se na jihozápadě ostrova rozkládá krásné historické městečko Sciacca. Městečko je tvořeno množstvím středověkých budov a zajímavá je rovněž obytná čtvrť postavená v arabském stylu. Město je vyhlášeno výrobou a prodejem majoliky, což jsou nejrůznější smaltované keramické výrobky.



V centru města se rozprostírá náměstí Piazza Angelo Scandaliato, skrz které prochází hlavní ulice Corso Vittorio Emanuele se spoustou obchůdků a krámků se suvenýry. Lemována je kavárnami a cukrárnami, které nabízí příjemné posezení s výhledem na moře.


Na několika místech jsou vidět i pozůstatky středověkých hradeb. Již ve středověku bylo město významným obchodním střediskem s velkým rybářským přístavem, který zde najdeme i dnes. Kromě historických zajímavostí městečko zaujme i jedinečnou atmosférou.



TIP: Při našem pobytu jsme zde poprvé v životě ochutnali jednu věc, která na první pohled není vůbec nijak vábná, ale po zbytek dovolené jsme jí propadli. Je to sicilská specialita Arancini. Arancini jsou kuličky z vařené rýže, které jsou plněny různými náplněmi, jakou jsou třeba houbové ragů, masové ragů, mozzarela a prosciutto...


Doporučuji ve Sciacce navštívit podnik s názvem Antica focacceria Ingrao, kde arancini připraví přímo před vámi. K tomu můžete zakousnout ještě jednu sicilskou specialitu- Penelle.


Panelle (sicilské cizrnové lívanečky) jsou typickým sicilským pouličním jídlem. Čerstvě smažené, horké, křupavé panely jsou vynikající podávané jako předkrm. Prodávají se však také v sendvičích (nazývaných pane e panelle) v křupavé housce. Recept na Panelle můžete zkouknout ZDE.


Arancini jsou kuličky z vařené rýže, která je plněná masovým ragú. Je to sicilské národní jídlo, které má certifikát Prodotto agroalimentare tradizionale udělovaný italským ministerstvem zemědělství. Recept na Arancini můžete zkouknout ZDE.

CAPO SAN MARCO

Kousek za městem se nachází přírodní rezervace Capo san Marco. Z útesů jsou nádherné výhledy a jsou zde i krásné, hůře přístupné, písčité pláže.


 
30.9.2021- Caltabellota

Dnes jsme vyrazili do 30 kilometrů vzdáleného horského městečka Caltabellota. Po zaparkování ve spodní části obce se vydáváme vzhůru. Labyrintem úzkých uliček se pod spalujícím sicilským sluncem drápeme stále výše k vrcholu. Občas z některé uličky vyrazí za bzučivého zvuku skůtr, z jiné vyběhne štěkající pes, který vypadá, že nás chce sežrat, ale naštěstí si to vždy rozmyslí. Kromě občasného zvuku puštěného televizoru, linoucí se z otevřeného okna, tu jinak nikdo není. Je tu úplně mrtvo. Kvůli námaze a vedru se již nebavíme ani mezi sebou, tichem se line už jen klapání našich bot na kamenné dlažbě.


Když dosáhneme vrcholu hory, chvíli lapáme po dechu. Jednak z námahy, jednak z dechberoucího výhledu. Ve výšce téměř 1000 m.n.m. se nám naskýtá v podstatě letecký pohled na město a dalekou sicilou krajinu. Z vrcholu kopce se nám totiž naskýtá výhled o téměř 360°. Jediná škoda, že je uzavřený hrad Castello del Conte Luna postavený roku 1300, jež se tyčí na úplném vrcholku skály nad městem.

Pobřežní města začala vyrůstat na Sicílii až mnohem později, kdy už přestávalo hrozit přepadení piráty a jsou tedy poměrně nová. Většina původních vesniček se však nachází na kopcích dál od moře. Důvodem byly pirátské nájezdy. Z horských vesniček byl výhled do daleké krajiny a bylo možné se lépe připravit na případný nepřátelský vpád. Toto umístění zároveň umožňovalo, aby spolu mohli vesnice vzájemně komunikovat pomocí signálů v případě hrozícího nebezpečí.



 
1.10.2021- Valle Dei Templi Agrigento, Scala dei Turchi

VALLE DEI TEMPLI AGRIGENTO

Na jižním pobřeží Sicílie se v blízkosti městečka Agrigento rozkládá významná archeologická lokalita, známá jako Valle dei Templi. Na tomto místě se v minulosti nacházelo řecké antické město Acragas, které bylo údajně nejkrásnějším ze všech pozemských měst. Navíc patřilo také mezi nejvýznamnější řecké kolonie na Sicílii.



Archeologická oblast u Agrigenta je unikátní nejbohatším seskupením zachovalých řeckých chrámů na světě. Řekové si tu na svahu skalnatého hřbetu o délce 13 km stavěli své chrámy tak, aby už z dálky při pohledu od moře vytvářely ve zdejší krajině majestátní siluety. Údolí vytváří typickou, středomořskou scenérii pestrých barev, pronikavé vůně květin a země, a všudypřítomného třpytivého moře. Kromě chrámu Concordia, který se nachází na břehu řeky Akragas, jsou všechny ostatní rozmístěné na skalnatém hřebenu na jih od moderního města v blízkosti olivových a mandlových hájů. Dá se do něj dostat pěšky z náměstí Piazza Marconi, které tvoří jeho střed, nebo z jeho východní části, kde jsme v olivovám sadě parkovali my.

 

CHRÁMY V ÚDOLÍ:

Herkulův chrám (Tempio di Ercole)je nejstarším chrámem v Agrigentu. Byl postaven kolem roku 500 př. n. l. Do dnešních dnů se z děj dochovalo už osm majestátných sloupů. Přesto jsou zbytky kdysi honosné stavby vidět z daleka, vypínají se nad údolím, jako by chtěly vyjádřit legendární Herkulovu sílu.



 

Asklépiův chrám (Aesculapium) pochází z 5. století př. n. l.. Do chrámu boha lékařství přicházeli nemocní, kterým se zde dostalo ošetření, léků nebo rad, jak svou nemoc vyléčit. Podle pověsti byl Asklépius synem boha Apollóna, který jej dal na výchovu ke kentaurovi Cheirónovi, u něhož se Asklépios naučil lékařskému umění.


 

Chrám Svornosti (Tempio di Concordia)- Chrám Concordia se považuje za nejpůsobivější památku celého areálu a patří k nejlépe dochovaným antickým svatyním na světě. Byl postaven kolem roku 430 př. n. l. a do dnešních dní se dochoval díky tomu, že byl v 6. století přeměněn na křesťanský kostel.

Pokud se podíváte na logo světové dědictví UNESCO, tento chrám na něm najdete.


 

Chrám bohyně Héry (Tempio di Giunone)- Chrám bohyně Héry stojí na vrcholu kopce a je zasvěcen tradiční ochránkyni mateřství a porodu. Z chrámu se do dnešních dnů zachovala sloupová kolonáda, 25 sloupů (z původních 50) a devět jich bylo alespoň z části obnoveno. Chrám byl postaven kolem pol. 5. stol. př. n. l., ale roku 406 př. n. l. byl zničen požárem. Před západním průčelím chrámu byl objeven monumentální obětní oltář o rozměrech 29,8 x 5,25 metru. Mohlo zde být obětováno najednou až 100 volů.

 

Chrám Dia Olympského (Tempio di Zeus Olimpico) dominuje západní části areálu. S jeho stavbou se začalo v roce 480 př. n. l. na počest vítězství Agrigenta nad Kartáginci v bitvě u Himery, avšak nikdy nebyl zcela dokončen. Kromě sloupů střechu nesly i obrovské kamenné postavy, tzv. telamóni. Kopii jedné z nich s názvem il Gigante, uvidíte uvnitř chrámu. Další fragmenty obrů, kteří kdysi stáli kdysi vysoko pod násloupím s vlysem leží na zemi nedaleko chrámu (měří 7,75 m). Obři nebyli z jednoho kusu, ale skládali se z kamenných bloků a potom je sochaři omítli a nabarvili. Svými rozměry (113 metrů na délku a 36 metrů na šířku) patří tento chrám k největším antickým starověkým stavbám, přestože nebyl nikdy dokončen. Budovu chrámu těžce poškodila častá zemětřesení a zkázu dokonali koncem 5. století př. n. l. Kartaginci. Ve starověku byl tento chrám pokládán za druhý největší (hned po Artemidině v Efezu).


Možnost dotknout se tisíce let starých sloupů nemáte každý den
 

SCALA DEI TURCHI

SCALA DEI TURCHI

Unikátní útvar Scala dei Turchi se nachází asi 20 minut jízdy od Agrigenta. Přestože Čechům zůstává toto místo ve větší míře utajeno, jedná se o turistickou atrakci číslo je, která v letních měsících praská ve švech. Bílý útes ze slínu svým neobvyklým tvarem připomíná schodiště (odtud název „scala“). Útočiště tu údajně hledali turečtí piráti a právě spojením netradičního tvaru skály a jeho obyvatel si místo vysloužilo název „Schodiště Turků“ neboli Scala dei Turchi. Pod skálou je krásná pláž.


Scala deI Turchi leží přímo u hlavní silnice, takže se k nim velmi snadno dostanete. Dle zdrojů z internetu by měly být volně přístupné, ale v době naší návštěvy byl přístup z pláže k nim přehrazen, takže nevím, jestli dočasně nebo trvale.




 
2.10.2021- Palermo

PALERMO

Cesta do Palerma nám trvá zhruba 1,5 hodiny, jede se krásně. Od kraje Palerma však doprava postupně houstne, z jednoho pruhu se stávají dva, ze dvou tři nebo čtyři. Ne že by v Palermu byly tak široké ulice, to si jen italští řidiči s menšími auty vyrábí své vlastní jízdní pruhy. Na Sicílii jsem se sice stihl od našeho příletu dost rozjezdit ostrovním stylem, ale v ulicích Palerma už se řídím spíš jen instinktem, než čímkoliv jiným. V hlavě mám hlavní pravidlo, že čára není zeď a že blinkry jsou pro itala něco, co mohou, ale taky nemusí použít. Díky těmto pravidlům bezpečně přijíždíme na placené parkoviště asi kilometr od centra, kde po vypnutí motoru dlouze vydechnu.



Kostely s vysokými zvonicemi, úzké uličky a chudoba. To je místo, kde se zrodil organizovaný zločin, jenž brutalitou šokoval svět. Dnes je Palermo relativně bezpečným místem pro život, ačkoli jak se tu říká – „mafie nikdy nespí“.


Při procházkách starým městem se nicméně neubráníte otázce, jaké to muselo být v 70. a 80. letech 20. století, kdy zde zuřila první a druhá mafiánská válka. Přestřelky byly na denním pořádku, mrtvých přibývalo a věznice se zaplňovaly členy různých klanů. Ty bojovaly mezi sebou o moc, peníze, drogy a územní zisk. Palermo bylo jedno z nejnebezpečnějších měst světa. Dozvuky těchto časů můžeme zaznamenat, pokud se ocitneme na některém ze vzdálenějších předměstí. Staré stěny jsou zjizvené od kulek, vybuchlé nebo spálené auto je už pomalu rozebráno a pichlavé pohledy domácích lze cítit i dnes.


Palermský rodák, soudce Giovanni Falcone (1939-1992), se svým kolegou Paolem Borselinim začali stahovat kolem mafie smyčku. Odsoudili stovky mafiánů, a přestože Falcone tušil, že ho to bude stát život, nevzdal se a pokračoval v boji proti zločinné organizaci, která dusila jeho milované město. „Kulka mafie si mě najde, ale netuším, kdy to bude,“ předpověděl si sám svůj konec. Ten skutečně přišel 23. května 1992, jen místo kulky ho vzala ze světa půl tunová nálož umístěná u cesty.

Zásluhou Falconeho se nicméně město znatelně pročistilo – ve velkém soudním procesu v letech 1986–1987 odsoudil za pomoci klíčového svědka, mafiána Tomasse Buscetta, na 300 členů Cosa Nostry.


 

K nejznámějším a nejkrásnějším palermským památám patří honosná katedrála Panny Marie, na náměstí Piazza della Cattedrale. Tento historický skvost zdobí město již od roku 1184, dnes je však přehlídkou mnoha uměleckých stylů, které se do něj během 12. až 18. století při dostavbách a rekonstrukcích promítly. Náměstí v okolí katedrály vyplňují krásně upravené živé ploty a vysoké palmy. Uvnitř chrámu můžete navštívit královské hrobky. Místo posledního odpočinku zde našli dva největší vládci Sicílie Roger II. (vládl v letech 1130 – 1154) a Fridrich II. Štaufský (1198 – 1250). V exteriéru kostela se obdivuhodně mísí gotika s islámskými a katalánskými prvky, interiér je neoklasicistní. Chrámový poklad obsahuje církevní náčiní, mešní roucha a šperky. Nejcennější je zlatá koruna zdobená perlami a drahokamy, která byla roku 1781 vyzdvižena z hrobky Constanze Aragonské.




 

Palazzo dei Normanni je velkolepý královský palác, který postavili normanští vládci na základech saracénské pevnosti. Původní pevnost postavili Arabové pro svého emíra. Za Fridricha II. z rodu Hohenstaufenů byl palác přestavěn na ještě honosnější sídlo. Pak stavba chátrala, dokud ji španělský místokrál nezrenovoval a posléze i zvolil jako svou rezidenci. Od roku 1947 tu sídlil regionální parlament Sicílie. Součástí paláce je Cappella Palatina – Kaplička Palatinů, která byla postavena roku 1140 a proslula svými nádhernými zlatými mozaikami. Mystické šero je zde protknuto pouze odleskem zlata. Mozaiky tu pokrývající všechny stěny. Ty v hlavní lodi odrážejí starozákonní tématiku, v bočních lodích jsou výjevy z Nového zákona. Najdete zde scény ze Stvoření, budování Noemovy archy, výjevy ze života Petra a Pavla, kopuli svatyně zdobí malby Krista.



 

V centru Palerma se takřka nedá minout kostel San Ciovanni degli Eremiti, který má na střeše typické červené kopule. Nejprve tu stála arabské mešita, pak se z ní stal klášter Benediktinů a roku 1132 tu normanský král Richard II. postavil chrám, jak jej známe dnes (původně jako smuteční kapli pro dvorní hodnostáře). Na dvoře kostela se zachovaly pozůstatky arabské studny.


Slavná fontána Pretoria je známá také pod nelichotivým názvem „fontána hanby“. Stojí v ní totiž několik nahých soch z bílého mramoru. V minulosti byla fontána zastánci mravnosti rozebrána na 644 kusů, aby byla později opět sestavena. V okolí fontány najdete z jedné strany palác s městskou radnicí a ze strany druhé kostel Chiesa di Santa Caterina z 16. století.


 

Příjemný odpočinek slibuje botanická zahrada Orto botanico východně od vlakového nádraží, kde můžete na ploše 10 ha obdivovat více než 12 000 zástupců rostlin vegetačních oblastí celého světa. Mimo jiné zde najdete kokosové palmy, banánovníky, stonky bambusu nebo papyru. Bohatostí sbírek a exotičností rostlin patří zahrada k nejlepším v Evropě.


 
4.10.2021- Trapani

Dopoledne si balíme věci a chystáme se na odjezd. Autem se přesouváme do 113 km vzdáleného Trapani, kde strávíme poslední sicilskou noc v Le Cupole Suites & Apartments. Paní na recepci je ochotná a hned při check-inu nám rovnou zajišťuje taxík na ráno, abychom se nemuseli hnát na autobus jedoucí na letiště.


Ve stejné ulici, ve které bydlíme, sídlí i naše autopůjčovna. Auto, které jsme od pana Francesca dostali, jsme si během našeho pobytu oblíbili a to z několika důvodů. Bylo navenek malé, ale uvnitř dostatečně prostorné a dobře se s ním manévrovalo v úzkých uličkách i v hustém provozu Palerma. Nemělo nízký nárazník jako nová auta a nemuseli jsme se tedy nijak moc bát, že ho na občas pekelných silnicích poškodíme. Mimo to jsme zcela zapadli mezi místní, protože tento typ auta je na Sicílii hodně oblíbený. Nemuseli jsme se tak bát, že někde zaparkujeme naleštěnou funglovku Fiat 500L a po návratu na ní najdeme škrábance nebo nedej bože po ní zbude jen prázdné parkovací místo. Takže nakonec ideální typ auta na místní podmínky.


Jsme domluvení, že auto vrátíme v 15:00. Skrz skleněné zamčené dveře však vidíme, že půjčovna je prázdá. Vytáčíme tedy na mobilu pana Francesca, který hovor naštěstí bere a je si vědom, o co jde. Opět z jeho italštiny vyrozumíme, že za minutku tam bude. Za dalších 15 minut u nás brzdí Smart, ze kterého na nás z okýnka mává usměvavý opálený pan Francesco. Dáváme mu klíčky od auta, ptá se zda bylo vše v pořádku, popřeje nám šťastnou cestu domů a za nepříliš melodického zvuku motoru Smartu, mizí v uličkách Trapani. Celá akce netrvala déle než 3 minuty i přes to, že komunikace s Francescem probíhala výhradně v italštině. I přes komunikační propast však půjčení auta proběhlo bez problémů a s výběrem půjčovny jsme byli spokojeni (půjčovnu jsme si zvolili zejména ze dvou důvodů- přijímali debetní karty a na googlu měli dobré reference na pana Francesca a jeho manželku).


Zbytek dne pojímáme relaxačně. V pozdním odpoledni se jdeme projít malebnými historickými uličkami starého města a večer zakončujeme v restauraci na pobřeží, kde si dopřejeme pizzu a sicilské víno.

 

5.10.2021- Italská jízda a cesta domů

TRAPANI

Ráno před sedmou hodinou na nás již před hotelem čeká přistavený taxík, který nás veze na letiště. Podle Google Maps cesta trvá 28 minut. My si však užíváme pravou italskou jízdu plnou řidičova troubení, kdy v obci a přes dvě plné čáry předjíždíme stovkou, o něco málo pomaleji jedoucí, policejní auto. Na letišti Trapani Birgi nás taxikář vyhazuje za pouhých 14 minut, máme tak čas na espresso a croissant, než jdeme na odbavení.


 
Závěrem...

Na Sicílii mne překvapilo, že v termínu na přelomu září a října jsme nenarazili na mnoho turistů. Výjimkou bylo Palermo, jinak jsme se téměř všude potkávali pouze s místními. Velmi útulné se mi jevilo městečko Sciacca, které nám posloužilo jako skvělá základna pro výlety a zároveň nám poskytlo vše, co jsme při pobytu potřebovali. Jako nejkrásnější a nejkouzelnější místo hodnotím horskou vesničku Caltabellota, která působí, jako by se v ní zastavil čas. A jako nejodpudivější z celého pobytu na ostrově mi přišlo ohromné množství odpadků, jež se hromadily kolem silnice. Něco takového jsem při svých cestách po Evropě ještě neviděl. Sicílii však celkově hodnotím kladně, je to nádherné místo s milými a ochotnými lidmi a i přes mafiánskou historii (možná i současnost) jsme se zde všude cítili bezpečně.


27 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše