top of page
Vyhledat
  • Obrázek autoraMiroslav Novotný

CESTOPIS 2008: Severní Itálie

Aktualizováno: 4. 9. 2020

Naše cesta začala 20. června v Týnci nad Sázavou. Vyrazili jsme pozdě odpoledne a ujížděli směrem na Dolní Dvořiště, kde jsme opustili ČR. Cesta probíhala bez problémů a provoz byl minimální. První zastávku jsme měli kolem půlnoci na hranicích s Itálií, kde jsme se rozhodli, že si uděláme malou zajížďku a navštívíme Terst.


20.6.-29.6.2008

Do Terstu jsme přijeli před druhou hodinou ráno a bylo neuvěřitelných 28°C. Po zaparkování jsme vytvořili na zadním sedadle pomocí spacáků, kšiltovky a deky imaginární spící postavu jako prevenci proti zlodějům:-). Poté jsme vyrazili do nočního města, kde bylo v ulicích na tuto noční dobu překvapivě mnoho lidí.


Ve městě jsme pobyli zhruba hodinku a vydali se na závěrečný úsek cesty, vedoucí po pobřeží do Bibione, dlouhý asi 80 km. Když jsme projížděli jednou z mnoha vesniček, tak se nám nevědomky podařilo dálkovými světly (které jsme ve vesnici zapomněli vypnout) oslnit policejní vůz. O chviličku později za námi začal blikat modrý majáček. V autě nastalo dohadování, jestli máme zastavit nebo ne. Zvítězila druhá možnost. O vteřinku později si Vojta všiml, že máme rozsvícená dálková světla. Po jejich vypnutí přestal blikat i majáček a policie odjela pryč. Ve čtyři hodiny ráno jsme dojeli ke kempu, kde naneštěstí otevírali až v 8 hodin, takže jsme byli nuceni přečkat zbytek noci v autě.


 

Ráno jsme si postavili stan, šli se podívat k moři, a poté jsme šli spát. V telefonu jsem měl nastavený budík na 16:00. Po probuzení se mi naskytl pohled na "nadšeného" Vojtu, na kterého útočila hejna komárů:-), které si mě ani Milana téměř nevšimli.


 

V neděli ráno jsme se vydali na cestu do 70 km vzdálených Benátek. Zde jsme strávili zhruba pět hodin prohlídkou města. Po příchodu k autu jsme ke svému zděšení zjistili, že bylo po celou dobu naší nepřítomnosti odemčené. Od této chvíle jsme to kontrolovali při každé zastávce minimálně dvakrát...


Naše cesta pokračovala po pobřeží k městu Ravenna, u kterého jsme měli kemp. Město leží v oblasti Emilia-Romagna, je to hlavní město stejnojmenné provincie a největší město v Romagni. Nachází se ve vnitrozemí, ale je spojeno s Jaderským mořem kanálem Candiano o Corsini. Cestou jsme dojeli k plechovému mostu, kde byla závora přes silnici a budka. Z ní vylezl stařík a řekl nám, že za použití mostu musíme zaplatit 50 centů. V tu chvíli jsme si připadali jak ve středověku a nevěřili vlastním uším. Nejvíc zvláštní ale bylo, že když jsme večer jeli do Ravenny, tak jsme nepřejížděli žádný placený most, ba dokonce ani řeku, což nám připadalo dosti zvláštní. Další věcí byly policejní akce, kdy najednou uzavřely některé silnice a nikde nebyly cedule s objížďkou (to se nám stalo během cesty několikrát).


 

Následující den nás čekala cesta do Rimini, která netrvala ani 2 hodiny a hned jsme zamířili do kempu. Postavili jsme si stan, pozdravili jsme se s Čechy, které jsme potkali v kempu a vydali jsme se na cestu do San Marina, které leží na vrcholku kopce.


Auto jsme zaparkovali dole na parkovišti a vyrazili jsme k lanovce, která nás dovezla nahoru na hradby. Zde jsme si prošli městečko a prohlíželi jsme si obchody. Byly tady asi 3 hlavní typy prodávaného zboží: Zbraně, alkohol a suvenýry ( ty byly v menšině:-)). Nás nejvíc zaujal jeden obchod s alkoholem, kde měli hodně nízké ceny. Přišel k nám prodavač a po otázce odkud jsme, na nás začal mluvit česky. Nakonec jsme tam nakoupili opravdu dost zásob a jeli zpět do Rimini. V kempu jsme si dali pivo a šli relaxovat na pláž. Když se setmělo, vydali jsme se podívat do centra města.


 

V úterý jsme opustili východní pobřeží a vyjeli vstříc Apeninám. Projeli jsme národní park, kde jsme jeli občas po dost zajímavých silničkách (viz. obrázek). V jednu chvíli již toho mělo auto docela dost a skoro nejelo. Zastavili jsme a nechali ho vychladnout, jak jen to v těch 35 stupních šlo.


Naše cesta dnes končila u městečka Poppi. Město je umístěno v provincii Roma v italském regionu Toskánsko, který se nachází asi 40 km východně od Florencie. Město leží na kopci, kterému vévodí hrad a je tvořeno mnoha podloubími. I přes to, že bylo 38 stupňů, zde byla příjemná procházka a v podloubích bylo celkem lidsky. S Vojtou jsme se shodli, že tohle městečko bylo asi nejhezčí, které jsme během pobytu navštívili.

Do kempu to bylo zhruba 10 km... Po příjezdu nastala velmi vtipná situace, kdy majitelka uměla pouze italsky, takže jsme se nakonec domluvili pomocí posunků, znaků a naznačování. Vypadalo to jak v televizní soutěži Kufr:-).

Kemp byl s bazénem, stánkem s občerstvením, s dobrou kuchyňkou a bylo zde málo lidí. Po příjezdu jsme se uvelebili na lehátku u bazénu a střídali jsme koupání, válení na lehátku a popíjení piva. Milan se věnoval hlavně pivu, takže usnul a spálil si břicho :-D. Když se v 8 hodin probudil, tak u bazénu už nikdo nebyl a všechna lehátka, kromě toho jeho, byly složena. Údržbáři z kempu se smáli a začali na nás s Vojtou pokřikovat "Kaputo" a ukazovali k místu, kde spal Milan.


 

Další den nás naše oblíbená majitelka (Bába:-)) překvapila slevou za kemp. Se slovy "piccolo tenda" jsme poprvé za celou Itálii platili malý stan. Podle mě se o to spíš zasloužil Milan a jeho včerejší šlofík na lehátku. Zřejmě jsme se jim po delší době postarali o zábavu a hned tak na nás asi nezapomněli.


Takhle příjemně naladění jsme vyrazili směr Florencie. Florencie je metropole italského Toskánska, ležící na řece Arno. Ve středověku byla Florencie centrem významné městské republiky, která se za vlády rodu Medicejských přeměnila na toskánské vévodství . V 15. století se Florencie stala kolébkou renesance a kulturním centrem severní Itálie.


Protože jsme nevěděli, jak zaparkujeme v centru, zaparkovali jsme trochu dál a procházkou podél řeky jsme vyrazili vstříc památkám. Ve Florencii nás zajímalo především: Ponte Vecchio, takzvaný "Starý most" , socha Davida a dominanta města Dóm Santa Maria del Fiore.

Starý most se nedá minout (leda byste nešli podél řeky ). Už z dálky je vidět se svými malými barevnými krámky. Poté jsme zamířili do centra na pravém břehu řeky Arno. Ve Florencii narazíte všude na sochy. Jak jste potom šťastní, když narazíte na sochu Davida (přímo ve Florencii je umístěný originál sochy). Zradu zjistíte až záhy. Ve městě je několik soch Davida! Takže pokud nejste odborník, tak v podstatě jen tipujete toho pravého. Natěšení jsme dorazili na jedno z hlavních náměstí, kde stojí slavný Dóm Santa Maria del Fiore. Je to úžasná stavba a na fotkách rozhodně nevypadá tak zajímavě jako ve skutečnosti. Co nás ovšem opět překvapilo , byla stavba pódia na náměstí, kde večer měla proběhnout autogramiáda AC Milan. Z tohoto důvodu jsme byli ochuzeni o prostor na focení Dómu jako celku, a spíš jsme se museli zaměřit na jeho části.


Vyrazili jsme směr město Lucca.


Lucca má příjemnou středověkou atmosféru, ale krom jednoho kulatého náměstí jsme nenarazili už na nic konkrétního, tak jsme pokračovali na další důležité město na naší trase: Pisa.


Tohle město je známo především svým náměstím se šikmou věží a já byl na něj dost zvědavý, protože takhle zpropagovaná města moc nemusím :-). Po zaplacení peněz za parkování a projití trhem před branami, jsme se dostali dovnitř.


To místo vypadalo tak kýčovitě, až se mi líbilo. Nakoupili jsme nějaké nezbytné suvenýry a vyrazili jsme směr Livorno, kde jsme měli kemp a poprvé jsme viděli západní pobřeží Itálie.


 

Ve čtvrtek jsme jeli z Livorna do La Spezie po dálnici. Pak po křivolaké silničce do městečka Portovenere, kterému vévodí na útesu postavený kostel a na kopci hrad.


Vstup do historického centra zajišťuje působivá středověká brána, pod kterou se procházeli lidé již na začátku 12. století. Bránou se dostanete do Via Capellini nebo-li Carugio. To je hlavní tepna centra města, na které najdete spoustu tradiční hospůdek a obchůdků s typickými výrobky. Z této uličky se po pár schodech vzhůru dostanete k portovenerskému hradu Doria. Je to jedna z nejimpozantnějších vojenských staveb bývalé Janovské republiky.


Cestou ke kostelu začali zvony vyzvánět různé melodie, které občas zněly dost šíleně, a my jsme si začali dělat srandu, že to hrají asi nějací opilí mniši. Poté jsme se šli podívat ke hradu Doria a do zahrad, které kdysi musely být úžasně krásné, protože i po těch všech letech, které musely zažít, jsem z nich byl unesen.


Ještě jsme se šli podívat dolů k moři na útesy a pokračovali jsme přes národní park do městečka boháčů a mafiánů- Portofino.


Portofino je malá italská rybářská vesnice, která se nachází v provincii Janov na italské riviéře. Město obklopuje malé přístaviště, které patří mezi nejkrásnější středomořské přístavy. Na dohled kotvily luxusní jachty a všude, kam oko dohlédlo, byli k vidění typičtí "televizní mafiáni":-). Také zde měli nejdražší parkoviště za celé naše putování (hodina parkování stála 5 euro), takže jsme si dávali patřičný pozor, abychom nepřetáhli.


Poslední část cesty proběhla bez problémů a my dorazili na předměstí Janova- do Bogliasca. Náš kemp byl na samém vrcholku kopce, který vidíte na pozadí fotky (ten useklý vpravo), a do města to bylo asi 10 minut chůze po schodech.


Ve městě jsme navštívili místní restauraci a pak se přemístili na pláž. Cesta do kempu byla v horku, které panovalo, velice náročná. V kempu jsme se hned usadili v hospůdce, dali si pizzu a u pivka proseděli zbytek večera. Společnost nám dělali opilí angličani, kteří měli fakt výborné hlášky a kuchař, který vypadal jak Kaiser zamlada. Dokonce měl i ten samý úsměv :-).


 

Ráno jsme vyrazili do Janova, který byl vzdálen asi 10 km. Město nás moc nenadchlo, v přístavu to hrozně smrdělo rybinou a v úzkých uličkách jsme si nepřipadali zrovna bezpečně. Jediné, co se nám zde zalíbilo, byla tahle loď.


Janov je město v oblasti Lombardie, hlavní město stejnojmenné provincie. Nachází se na řece Ticino, nedaleko od soutoku s Pádem, asi 35 km jižně od Milána. Dějiny Pavie sahají do římské epochy, na přelomu antiky a středověku zde sídlil král Langobardů. Je také sídlem jedné z nejstarších italských universit. Ve městě se dochovalo velmi mnoho architektonických památek z různých období. Mezi nejznámější patří kostel San Michele Maggiore v langobardsko-románském slohu nebo klášterní komplex Certosa di Pavia, ležící 8 km od centra.


 

V sobotu ráno jsme přijeli na okraj Milána a zaparkovali auto o obchodního domu COOP. Zde jsme si ještě nakoupili zásoby a ve frontě potkali veselého staříka, který se s námi hned pustil do řeči. Samozřejmě uměl pouze italsky, takže jsme mu rozuměli každé desáté slovo (a to hodně přeháním), což ho ani v nejmenším nezastavilo ve vyprávění:-D. Ptal se nás, jak se nám v Itálii líbí, kde jsme byli a hodnotil vína, které jsme nakoupili. Zvolili jsme celkem dobře. Vojtovi pochválil víno, že to je fakt dobrá volba a Vojta ho rozesmál, když udělal svůj " RESPEKT " :-D.


Celí rozesmátí vyrazili na zastávku MHD a zjišťovali, jak se dostaneme do centra. Nastoupili jsme do autobusu a chtěli si u řidiče koupit lístky. Řidič nás naprosto ignoroval, prostě jen seděl a koukal dopředu před sebe a ani se neotočil. Dobře, jedeme dál tedy bez jízdenky. Autobusem jsme dojeli na konečnou, kde jsme nasedli na jedinou tramvaj, která zde jezdila, a jež nás dovezla přímo do centra ke katedrále. Prostě klika jak hrom:-).

U katedrály nás zastavili 3 černoši (nebyli to žádní drobečci), kteří nás chytili za ruce a se slovy " free for you " nám přivázali na ruku náramky. Problém nastal, když začali povídat něco o tom, že jsou chudí senegalci a opakovali " money, money ". Když viděli, že žádné peníze od nás nedostanou, tak nás nechali jít a popřáli nám hodně štěstí... My jsme si pak v klidu prohlédli katedrálu a šli se podívat ke hradu. Před odjezdem jsme si dali oběd v "Mekáči" a vyrazili na cestu k autu.


Po odjezdu z Milána jsme měli namířeno ke Švýcarským hranicím a dále do Melana, které leží kousek od města Lugano. Zde jsme měli kemp u jezera Lago di Lugano, ve kterém jsme se koupali.


Také jsme zde utráceli přebytečné euro mince za švýcarské pivo Schützengarten, které bylo fakt výborné.


 

Ráno jsme sbalili stan a vydali se na 800 km dlouhou cestu domů přes Švýcarsko, Rakousko a Německo.


Ve Švýcarskou jsme obdivovali zdejší přírodu, viz. foto z cesty:




 

*Text je původní a neupravený od doby, kdy byl napsán. Jedná se o můj první takovýto výtvor. Od té doby se můj styl psaní cestopisů neustále vyvíjí. Berte to tedy s rezervou. Díky :-)


36 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše
bottom of page