Je sobota brzo ráno, ještě panuje úplná tma, a někdo mi zatřásl ramenem... Otevírám oči a zjišťuji, že je něco málo po půl čtvrté. Nekřesťanská to doba. Za dalších dvacet minut již sedíme v autě a vyrážíme na dalekou cestu do teplých krajin...
Den 1: So 4.9.
Řízení se hned ze začátku chopil Milan a okamžitě zatopil. Na začátek září bylo docela chladno a já se mezitím věnoval postupnému probouzení ze tříhodinového spánku. Posádka, která seděla vzadu ve voze (Honza a Honza), usnula hned jak se auto zahřálo. Milan řídil až do rozednění, tou dobou jsme přejeli hranice s Rakouskem, kde jsme se následně vystřídali v řízení. Cesta rychle ubíhala. Jediné místo, kde jsme se dostali do kolony, bylo před Taurenským tunelem. A to stálo za to... Minimálně hodinu a půl jsme se nehnuli ani o metr. Poté se kolona začala pomalu rozjíždět, projeli jsme tunelem a dorazili k mýtné bráně.Poplatek zde pro osobní auto činí 9,50€. Platíme kartou, automat nám do dvou vteřin vrátí kartu a jedeme dál. Po dálnici objedeme celý Villach, kde pak sjíždíme a jedeme podle ukazatelů na hraniční přechod do Slovinka. Hranice přejíždíme kolem poledne. Hned za nimi pozorujeme změnu, která se mi jako řidiči s plně naloženým autem, moc nezamlouvá. Jednu prudkou zatáčku střídá neustále stoupání, nebo klesání. Auto je rádo že jede, a já jsem rád za každý ujetý metr k vrcholu. Asi ve 12:45 přijíždíme do kempu KAMNE.
V recepci si ještě neuvědomujeme, že tento kemp bude patřit k jednomu z nejlevnějších za celou dovolenou. Kartou se zde sice platit nedalo, ale kemp nás za 4 osoby, stan a auto, vyšel na 23.54€ .
Po postavení stanu jsme si dali něco k jídlu a jeli (někteří chtěli jít, ale to by bylo bláznovství) jsme se podívat na první zajímavé místo této dovolené. Na vodopád Peričnik.
Peričnik se nachází ve slovinských Julských Alpách zhruba v polovině doliny Vrata. Jedná se o nádherný vodopád, který se skládá ze dvou: horní vodopád, který je vysoký 16 metrů a spodní vodopád, který je vysoký 52 metrů.
SLAP PERIČNIK rozhodně stojí za zhlédnutí a všichni jsme z něho byli uneseni. Malou nevýhodou bylo to, že jsme u vodopádu pěkně promokli, ale to nám, vzhledem k zážitku nijak moc nevadilo.
Počasí zde bylo celkem nevyzpytatelné. V jednu chvíli jasná obloha se sluníčkem a dost vysokými teplotami, o několik minut později přišla pro změnu prudká a silná bouřka a velmi se ochladilo.
Den 2: Ne 5.9.
Ráno jsme jeli směrem na italské Tarvisio, odkud jsme po dálnici pokračovali až do města s šikmou věží- Pisa.
PISA byla založena na ústí řeky Arno pravděpodobně Řeky. Podle latinských spisovatelů vznikla ve 13. století př. n. l., 550 let před založením Říma. Dočasně patřila Etruskům a za Římanů byla jedním z center vlády nad Středozemním mořem.
Ve středověku byla důležitým obchodním přístavem. Díky velkému přístavu Pisa živě obchodovala, stala se soupeřem Janova a Benátek. Ve 12. a 13. století ovládla Sardinii, Korsiku a většinu pobřeží směrem na jih. Teprve porážka v námořní bitvě s Janovem v roce 1284 a postupné zanášení přístavu bahnem ukončily toto zlaté období. V roce 1405 se město dostalo pod nadvládu Florencie. Medicejští podporovali vědu, umění a obnovili pisánskou univerzitu, na které koncem 16. století učil i zdejší rodák Galileo Galilei. V novověku se ústí přemístilo a přístav zmizel. Místní univerzita se stala známou a v dnešní době je to známé univerzitní centrum. Ve 20. století se Pisa stala turistickým městem.
Tato zastávka patřila mezi "rychlovky", protože jediný z nás, kdo v Pise ještě nebyl, byl Djuru. Takže rychle zaparkovat, vyběhnout, nafotit, a jet dál.
Za necelé dvě hodinky jsme v našem oblíbeném KEMPU ALBATROS, Milanem přezdívaný Disneyland. Za 2 noci tu platíme 75€, ale zázemí je neskutečné. Je tu 5 bazénů, spoustu restaurací, samoobsluha. V podstatě všechno.
Den 3: po 6.9.- volný den
Tady celou dobu relaxujeme, večer zajedeme na večeři do nedaleké pizzerie, kterou známe s Milanem již z předchozích let, a také zjišťujeme, že nám došla týdenní zásoba piva již po 3 dnech. Nemilé to zjištění...
Den 4: út 7.9.- Všechny cesty vedou do Říma
Dnešní cílové místo, je Řím, též přezdívané jako Věčné město. Je to hlavní město Itálie a je jedním z nejstarších měst Evropy. Byl založen před více jak 2 700 lety.
Cesta je dlouhá přibližně 250 kilometrů, během níž jsme udělali dvě zastávky. První byla "svačinová" na benzínce, druhá byla v obchodním domě COOP. Zde jsme nakoupili pečivo a pivo (pivo nám mělo vydržet na několik dní). Cena piva zde byla parádní. Koupili jsme karton dánského piva Tuborg (cena za kus= 0,66l za cca 0,70€) a jeli jsme dál.
Chvíli po dvanácté hodině jsme najeli na okruh kolem Říma, ze kterého jsme za chvíli sjeli. Doprava houstla. Silnice se za chvíli zúžila jen do jednoho pruhu, ale Italové pokračovali dále ve třech. Troubení, všudypřítomná tlačenice a většina otřískaných aut nerespektujících dopravní značení, to pro mne začínala být nervy drásající směs.
Naštěstí se náhle, přímo před námi, objevila cedule s textem: "VILLAGE FLAMINIO, ROOMS APARTMENTS CAMPING BUNGALKOW PARK**** ROME".
Camping byl naprosto luxusní záležitost. Záchody a sprchy jak ve čtyřhvězdičkovém hotelu, minibus, jenž vozil lidi mezi recepcí a kempem, wifi připojení (za poplatek 5€ ). Není se tedy co divit, že za tento kemp, velmi dobře dostupný římskou MHD, jsme za dvě noci zaplatili 105,5€.
Kolem půl osmé večer jsme vyrazili na večerní prohlídku Říma. Jedeme nejprve vlakem, o kterém jsme si původně mysleli, že je metro. Na konečné přestupujeme už do "skutečného" metra. V podzemí nás zaráží velmi luxusní souprava metra, která nás veze směrem do centra. Říkáme si, že jsou Italové holt trochu dál. Druhá souprava na protější koleji nás ovšem vrací do reality. Jsou na tom možná i hůř.
Naše dnešní večerní procházka obsahovala návštěvu "nočního" Kolossea, a poté i Vatikánu.
I ve večerních hodinách tu panovalo pěkné horko s občasnými krátkými dešťovými přeháňkami. Po příjemně stráveném večeru jsme se do kempu dostali kolem jedenácté večerní hodiny a šli jsme hned spát. Zítra budeme mít na prohlídku města celý den.
Den 5: st 8.9.- Řím
Ve Římě jsme si tentokrát koupili celodenní jízdenku na MHD a vyjeli jsme za památkami.
ANDĚLSKÝ HRAD se nachází na pravém břehu Tibery. Kruhová stavba spočívající na čtvercové základně byla kdysi obložena mramorem. Dominantou celé stavby je bronzová socha archanděla Michaela (1752) připomínající zjevení papeže Řehoře, kdy mu archanděl oznamoval konec morové epidemie. Církev tuto pevnost využila jako vězení a mučírnu (trpěl tu např. i Giordano Bruno), byla propojena tajnou únikovou chodbou s Vatikánem. V současnosti jsou tu sbírky zbraní a klenotnice.
Od pevnosti vede ANDĚLSKÝ MOST (Ponte Sant´Angelo) vyzdobený 10 sochami andělů, symbolizujícími Kristovo utrpení od Berniniho a jeho žáků. Když přejdete most, ulicí Via dei Coronari se dostanete na Piazza Navona.
VATIKÁN je trvale sídlem papežů od roku 1378. Na konci 18. století byl církevní stát poprvé zrušen, posléze jej Napoleon Bonaparte prohlásil za součást své říše. Obnoven byl v roce 1815 a o necelých šedesát let později se opět církevní stát stal součástí jedné říše - sjednocené Itálie. Vatikánský stát o dnešní rozloze vznikl až v roce 1929.
Má asi 400 obyvatel. Papežovu tělesnou stráž tvoří Švýcarská garda. Jsou to katoličtí Švýcaři ve věku 19-25 let, jejichž výška je min. 1.78 m. Vatikán má i svou vlajku - žluto-bílá, složená ze dvou podélných pruhů a na bílém poli má znak ze dvou zkřížených klíčů pod papežskou korunou.
NÁMĚSTÍ SVATÉHO PETRA - Piazza di San Pietro. Nádvoří je ve tvaru rozevřené lidské náruče, což má symbolizovat otevřenou náruč církve, vítající věřící. Na stavbě se podíleli nejvýznamnější stavitelé doby...Bramante, Rafael Santi, Bernini, Michelangelo. Ovál náměstí obklopují čtyři řady dórských sloupů a pilastrů. Středu dominuje granitový obelisk (Obelisco Vaticano), přivezený z Egypta.
Obelisk je zakončen ve výšce 41 metrů křížem, jenž obsahuje relikvii Kristova kříže. Vedle obelisku jsou dvě fontány z poloviny 17. století. Na impozantní náměstí, které téměř geniálně navrhl a postavil Bernini v l. 1656-1667 bylo použito 284 dorských sloupů rozvržených do 4 řad a 88 pilířů, na jejichž balustrádě stojí 140 soch světců vysokých 3.75 m.
Na náměstí se nachází také vatikánská pošta, kde je možné nejen zakoupit pohlednici, ale také vatikánské poštovní známky s vatikánským razítkem. Krátké kalhoty, minisukně a trička bez rukávu jsou nepřípustné.
Cestou k metru nás přepadl hlad, začali jsme tedy pokukovat po místních jídelnách a restauracích, co mají za AKCE. Od jednoho chlapíka, co verboval zákazníky do jejich "levné" restarurace, jsme si vzali leták, a šli jsme dál. Za chvíli nás začali obcházet podobní chlapíci a každý nám to samé nabízel ještě o něco levněji. Nakonec jsme vybrali jednu pro nás nejvýhodnější, v poměru cena / množství. Nebyl to sice oběd, na který bych zval např. narozeninového oslavence, ale svůj účel splnil. Najedli jsme se. Za cenu 10€ jsme dostali salát, pizzu, nápoj (pivo, víno nebo colu) a zmrzlinu. Už můžeme říkat, že jsme byli ve Vatikánu na obědě:-).
COLOSSEUM je symbol věčnosti, moci, ale také bolesti a utrpení, je jednou z nejvýraznějších a také nejznámějších antických památek.
Jméno získalo podle kolosální sochy císaře Nerona (36 m vysoká), kterou vytvořil řecký sochař, jenž měl za vzor slavný Rhodoský kolos. I když se dvě třetiny stavby nezachovaly, působí zbytek stále velkolepým dojmem. Byl to určitě nejambicióznější projekt své doby.
Pro orientaci uvedu několik základních údajů. Vespasianus ho dal v roce 72 po Kr. postavit se třemi patry. Za panování císaře Tita bylo v roce 80 slavnostně otevřeno. Na počest otevření se zde konaly sto denní zápasy- štvanice na zvěř. Bylo použito okolo 1000 gladiátorů a 5000 zvířat.
Ve středověku se část zdí zřítila a ruiny pak sloužily šlechtě jako pevnost a kamenolom travertinových bloků. Venkovní část je z taverinu, vnitřní část tvoří tuf a cihly. Výška oválné stavby je 48 m. V Colosseu jsou částečně dochována všechna čtyři patra s dórskými, jónskými a korintskými sloupy a polosloupy. Čtvrté patro je tvořeno korintskými pilíři.
O zákaz této "krvavé" zábavy se zasloužil poustevník Telemachose, jenž skočil do arény mezi gladiátory s výkřikem "Zanechte vraždění". Byl ubit, ale císař Honorius gladiátorské hry r. 404 zakázal. Kapacita amfiteátru byla asi 50 000 diváků. Za veřejné hry diváci neplatili, ale potřebovali žetony, na nichž byla čísla sedadel. Arénu od diváků oddělovala železná síť. Díky složitým mechanismům bylo možno nad diváky natáhnout lněnou a hedvábnou plachtu. Roku 1750 vyhlásil papež Benedikt XIV Colosseum za posvátné místo.
Před Colosseem je možné se nechat vyfotit s některou z historických postav. Samozřejmě za peníze.
Tato stavba (byla) postavena na základě závěti za 330 dní pod vedením Pontia Mela, syna Publia, z (daru) Claudia, dědice, s propuštěným Pothisem. Před pyramidou stály čtyři sloupy, z kterých nyní stojí pouze dva. Nesly pravděpodobně bronzové sochy Cestia.
To je z těch nejvíce důležitých vše, ale viděli jsme i další, jako např. Starý Řím, Fontanu di Trevi, a mnoho dalších... Řím prostě nezklamal.
Den 6: Čt 9.9.- Hurá na ostrov!
Ráno jsme se v klidu nasnídali, sklidili stan a jeli jsme najít nejbližší obchod s potravinami. Během dnešního dne nebudeme mít mnoho možností si něco koupit za rozumné peníze. Poté, co jsme se překodrcali přes periferie Říma, jsme již uháněli po dálnici směrem na město CIVITAVECCHIA. Ještě natankovat plnou nádrž a hurá do přístavu.
Dok číslo 21, to bylo naše odjezdové stanoviště. Zde jsme byli o něco dříve, tak jsme se v panujícím vedru snažili všelijak zabavit než připluje loď. Djuru s Mihim např. začali hrát Lodě. A každou chvíli zaznělo: "Zásah potopená". To mě docela pobavilo:-). Ve 14:15 jsme již opouštěli přístav na palubě lodi.
Kolem půl osmé jsme již proplouvali mezi ostrůvky u břehů Sardinie. Bohužel skoro ještě hodinu trvalo, než jsme přirazili k molu a vylodili se. Při výjezdu z lodi se nám stala nepříjemná věc. Já, Milan a Djuru jsme byli v autě, ale Mihi nikde. Bohužel jsme vyjížděli z lodi, asi jako úplně první. Říkal jsem si, že nám to tady hezky začíná...
Nakonec jsme zastavili kousek od výjezdové rampy a doufali, že se k nám Mihi nějak dostane. Nevím, jak často běhají námořníkům po výjezdové rampě pro auta lidé, ale Mihi to provedl a za křiku pomocníků z přístavu se dostal až k nám.
Hned po výjezdu z přístavu bylo vidět, jak se krajina absolutně změnila.
SARDINIE je středomořský ostrov, který je součástí Itálie. Geologicky jde o zbytek sardinsko - korsické plošiny odlomené z dávné Tyrhénie, tvořený žulou, rulou a břidlicí, který později podléhal variskému vrásnění. Konečnou podobu dodaly Sardinii lávové výlevy. Břehy Sardinie omývá z větší části Středozemní moře, východní část ostrova pak moře Tyrhénské, které je součástí Středozemního moře ležící mezi Apeninským poloostrovem a ostrovy Korsika, Sardinie a Sicílie. Ostrov je vyhledávaným místem pro dovolenou zejména pro překrásně čisté a průzračné moře.
Rychle se stmívalo, takže jsme se snažili dostat co nejdříve do kempu. Kemp bohužel neměl žádné údaje, které bychom mohli zadat do navigace. Takže jsme se museli řídit pouze tímto: "We are located at 12km from the port of Olbia and 12 km from the port of Golfo Aranci. To find us You will have to follow the directions to "Costa Smeralda" ".
Kupodivu jsme to našli. Dokonce bez bloudění, navíc za tmy. Zde jsme si postavili stan, otevřeli si pro chuť 5l demižón vína (otevřeli... Nevypili jsme ho, jak někteří zlomyslní jedinci tvrdí... ) a šli spát. Foukal velmi silný vítr, a vedro zrovna také nebylo. Snad se to zlepší, doufal jsem když jsem usínal...
Den 7: Pá 10.9.- Smaragdové pobřeží, Porto Cervo, Sardinská pevnost "Boyard"
Ráno jsme sbalili stan a do konce dovolené jsme ho již nepoužili. Na silnici jsme následovali cedule s nápisem COSTA SMERALDA (Smaragdové pobřeží).
Smaragdové pobřeží je pobřeží žulových skal omývaných tyrkysově průzračnou vodou, třpytící se v sardském slunci. V tomto krásném koutě Sardinie se nachází mnoho malebných pláží, míst, hotelů a je to nejvyhledávanější místo na Sardinii. Bohužel, také proto je nejluxusnější a ceny tomu odpovídají...
Popularitu zdejších míst má "na svědomí" jeden šejk, který když oblast v šedesátých letech minulého století objevil, zamiloval si ji, založil konsorcium a vykoupil pozemky asi na 50ti kilometrech pobřeží.
Celé toto místo pak bylo pojmenováno Costa Smeralda. Naším aktuálním cílem je městečko s přístavem PORTO CERVO, které bývá označováno za centrum pobřeží Costa Smeralda. V přístavu kotví přepychové jachty, a proto zde občas zahlédnete i světově známé celebrity.
Můžete si tu zahrát i na známém golfovém hřišti, nebo utrácet v centru kde naleznete luxusní butiky, obchůdky, restaurace a bary. Vše se ovšem pohybuje v jiných cenových relacích, než na které jsme zvyklí. Odsud jsme jeli směr Sassari, Porto Torres, Stintino a pokračovali dál k mysu CAPO FALCONE.
Pláže La Pelosa leží o 5 kilometrů severněji směrem od městečka Stintina k mysu Capo Falcone (viz. mapa) a je jednou z nejkrásnějších pláží na Sardinii. Je zde překrásná bílá pláž s třpytivě tyrkysovým mořem. Je to místo velmi vyhledávané turisty a cíl pro krásnou dovolenou - pokud budete putovat po ostrově, zajeďte se tam podívat, nebudete litovat. Malinký ostrůvek s věží nese jméno Torre Pelosa a je to pozůstatek z doby, kdy Sardinii střežili Španělé.
Tady jsme strávili velmi příjemnou část dne, kterou jsme vyplnili koupáním a obědem v pizzerii, která byla přímo na pláži. Měli zde výtečnou pizzu. Lepší jsem snad nikdy nejedl. Po jídle jsme se domluvili, že se pokusíme ujet co největší část cesty na jih, a spát budeme někde v přírodě.
Podařilo se nám najít místo na spaní několik kilometrů na jih od Alghera. Kousek stranou od silnice, přímo na vrcholu vysokého útesu. Dole bylo i místo vhodné ke koupání. Muselo se jít kousek podél vody, protože přímo u nás byly kameny a velká spousta mořských ježků. Nedaleko byla už písečná pláž s velmi vysokými vlnami, takže se v nich všichni vyblbli.
Několik fotek z tohoto nádherného místa:
Den 8: So 11.9.- Po západním pobřeží
Ráno si sbalíme svých pět švestek, nastartujeme auto, aby se odmlžilo a vyrážíme na cestu plnou ostrých zatáček, prudkých klesání a stoupání a nádherných scenérií s výhledem na moře. Po zdánlivě nekonečné době přijíždíme do městečka schovaného v údolí mezi horami.
BOSA- městečko nás hned oslovilo svou vznešeností a historií, která z něj přímo čišela. Navzdory této atmosféře jsme se ale cítili trochu nepříjemně. Měli jsme hlad. Naštěstí nás hned zachránila malá samoobsluha, umístěná přímo v centru, u řeky.
Až při psaní tohoto textu jsem zjistil, že Bosa údajně patří k nejhezčím městům na Sardinii. Bosa je zároveň přitažlivá svou polohou na obou březích řeky Temo, která se pár kilometrů před svým ústím do moře zakroutí do dvojité zatáčky. Sídlo vzniklo ve fénických dobách, významnou roli hrálo pod jménem Bosa Vetus také v časech římské nadvlády nad ostrovem i ve středověku, kdy na kopci nad městem vyrostl strohý hrad...
V navigaci jsme teď měli zadané městečko CABRAS, nedaleko kterého jsme měli kemp. Kemp byl od města vzdálen asi 10 km, ale s pomocí GPS souřadnic jsme ho našli bez bloudění (GPS: 39°56' 56,65"N; 8° 24' 30,31"E )
Na recepci nás přivítala sympatická vysmátá paní. Říkala, že máme štěstí, protože od zítřejšího dne je CAMPING IS ARUTTAS už zavřený. To nás potěšilo (myslím to, že jsme ho stihli), protože dle fotek z oficiálních stránek kempu, by tady měla být nádherná pláž s bílým pískem.
Jelikož jsme zde byli již po sezóně, pláž nebyla tak upravená a občas se na břehu vyskytovaly vyplavené chaluhy. To nás ale netrápilo, ve vodě bylo čisto. Zbytek dne jsme se věnovali nenáročným aktivitám, jako je válení se na slunci, koupání a popíjení sardského piva. Odpoledne již na nás opálení začínalo být znát.
Večer v kempu proběhla párty v naší režii. Měli jsme i 2 zahraniční hosty z Rakouska- Thomase a Be Be. Padlo spoustu piv, Mirta a vína, byla sranda. Prostě povedená akce:-). Za noc jsme tady nechali 39 € za ubytování.
Den 9: Ne 12.9.- Horký jih
Ráno jsme měli trochu pomalejší rozjezd oproti ostatním dnům, ale postupem dne se to již srovnalo a jeli jsme dál bez nějakých nepříjemností.
Cestou se během každého ujetého kilometru, směrem na jih, stále více a více oteplovalo. Já i Milan jsme ze sebe shodili trička a v cestě jsme pokračovali dále bez nich. Holt auto bez klimatizace...
Míříme do PORTA PINA, ležícího na jihu ostrova. Máme v plánu navštívit písečnou dunu a koupat se na nádherné pláži...
U Porta Pina nám navigace ukazuje, že máme sjet ze silnice a vydat se po polní cestě, na kterou z jedné strany šplouchá moře. Koukám na ní nedůvěřivě, ale jedu tam.
Nakonec měla pravdu, dovedla nás na parkoviště. Odtud jsme se pěšky vydali směrem k pláži a písečné "bílé" duně.
Pláž to byla asi nejlepší, jakou jsme zatím navštívili. Velká bílá písečná duna, blankytně modré moře a velké horko, to bylo něco pro nás. Po tom, co jsme se na duně vyblbli, jsme se šli koupat, a to byla fakt paráda...
Odtud jsme se vydali na přibližně 60 kilometrů dlouhou cestu k městečku Pula, ležící na na jihu ostrova. Byl to CAMPING CALA D'OSTIA. Zde nás vyšla noc na 30€, včetně žetonů do sprch. Byl to příjemný kemp, s malým krámkem a nedalekou (asi 15 min. chůze vzdálenou) restaurací a pizzerií.
Zbytek dne jsme strávili procházením se po pláži a popíjením studeného sardinského piva ICHNUSA v horkém odpoledni. Večer kolem 21. hodiny jsme se šli najíst do pizzerie. Ještě před donesením pizzy nám na stůl přistavila obsluha celkem velkou misku oliv, škoda že olivy nikdo z nás nejí... Říkali jsme si, že nás tady musejí mít za barbary. Pak přišel Mihi s nápadem, že se vsadíme, a kdo prohraje, musí celou misku sníst. Po pohledu na misku jsme všichni takovouhle sázku odmítli:-). Takže nakonec dost nuda...
Cestou do kempu jsme šli po neosvětlené pobřežní cestě, nad námi svítil měsíc a byla vidět mléčná dráha. Bylo teplo, za které by se nemusela Praha stydět ani přes den v letních měsících, a od moře foukal příjemný větřík. Prostě romantika :-).
Den 10: Po 13.9.- Východní pobřeží
Dalšího rána jsme se dohadovali, jak pokračovat dál. Zda zůstat ještě jednu noc tady nebo jet dál a doufat, že najdeme zajímavé místo, kde pobýt. Nakonec zvítězila druhá možnost, protože jsme si nedokázali představit, co bychom zde celý den dělali.
Do navigace jsme zadali město Tortoli, přibližně někde tam jsme se chtěli ubytovat. Ať už v kempu, nebo mimo něj. Nakonec jsem prosadil svou a byli jsme v kempu. Byli jsme ale spokojení všichni. Cesta ubíhala celkem rychle, pouze v CAGLIARI jsme se nejprve museli prodrat přes kolony. Za městem jsme mimochodem viděli spousty volně žijících plameňáků, ale bohužel nebylo možné zastavit a udělat fotky.
Kemp měl dvě části. Jedna byla pro karavany a byla zde umístěna (zavřená) recepce a sociální zařízení. Druhá byla oddělena silnicí a byla situovaná pro stany v borovicovém lesíku, přímo navazující na pláž. Po 20 minutovém čekání u zavřené recepce, jsme zajeli rovnou do kempu s tím, že pokud budou chtít zaplatit, tak si nás vyhmátnou.
Zbytek dne jsme strávili na pláži, ať už koupáním, stavěním písečných maxi hradů nebo potápěním se a hledáním mušlí. Bylo to fajn, co více si 13.září přát. V ČR prý už asi týden prší a je kolem 15 stupňů. Večer jsme si z auta vzali plynový vařič, hrnec, těstoviny s omáčkami, křesílka a šli jsme si sednout na pláž, do stínu pod velkou borovici, kde jsme si uvařili.
Během večeře za námi přišel chlapík, který ležel na lehátku nedaleko od nás, koukal na moře a popíjel víno. Ptal se, jestli nechceme slunečník, protože zítra jede domů a my bychom ho prý alespoň využili. Odmítli jsme, protože jsme měli už tak přeplněné auto věcmi, ale byli jsme potěšeni a zároveň překvapeni touto zkušeností. Něco podobného se nám v Itálii stalo párkrát, již během minulých dovolených. Většina Italů jsou příjemní, upovídaní, a milí lidé. Když za nimi přijdete a zeptáte se na cestu, tak vám ji třeba nedokážou v angličtině popsat, ale naznačí, abyste je následovali a dovedou vás tam. Občas je jen trochu nepříjemné, že když se s vámi dají do řeči, tak spustí a už je nikdo nezastaví (samozřejmě italsky). Je jedno jestli na ně koukáte sebevíc nechápavě. Prostě mluví dál. To ale k téhle zemi, podle mne, neodmyslitelně patří :-).
Večer jsme si rozložili spacáky pod stromy a doufali, že moc nebude foukat vítr. Stromy byly vysoké a visely na nich obrovské šišky. Věřte mi, s nimi byste do hlavy dostat nechtěli...
(Jednalo se o camping Cavallo Bianco )
Den 11: Út 14.9.- Mafiánské městečko, vinný kraj Dorgali
Ráno jsme do navigace zadali cíl Dorgali. Cesta ubíhala velmi pomalu, protože vedla horskou silničkou, plnou ostrých zatáček a prudkého stoupání. Dle navigace jsme pokořili i 1000 m.n.m. Často po stráních lezli horské kozy a kamzíci. Jednou nám koza skočila ze svahu přímo před jedoucí auto, jen tak tak, že jsem stačil zabrzdit. Jindy zase na silnici ležela kráva a my jsme se jí museli vyhýbat, po malém parkovišti se proháněli "ochočení" divočáci, a to nemluvím o všudypřítomných ovcích a prostřílených dopravních značkách. Cítili jsme se jako v úplně jiném světě.
Před námi se začaly rýsovat budovy a zanedlouho jsme věděli, že se díváme na město DORGALI. Zde jsme navštívili samoobsluhu, najedli se, koupili si místní víno a pokračovali jsme dál, směrem na městečko s mafiánskou historií- ORGOSOLO.
Tabule u silnice hlásající, že do Orgosola zbývá už jen pár kilometrů, byla rozstřílená. Nápis byl sotva k přečtení. Tak pověst nelhala, říkal jsem si. Horské městečko Orgosolo v centru Sardinie je totiž známé zálibou svých obyvatel v krevní mstě, bandity okrádajícími pocestné.
Městečko Orgosolo a vlastně celá sardinská provincie Nuoro, v níž leží, mělo pověst sardinského Divokého západu. Asi nikde jinde v Itálii by se vám nestalo, že byste spatřili koňské dostihy v sobotu odpoledne na hlavní ulici. Zákony o držení palných zbraní se zde také příliš nedodržují, a když se procházíte místními lesy, najdete na zemi stovky prázdných nábojnic. Lovné zvěře tu není nazbyt, a tak si střelci během podzimních lovů krátí dlouhou chvíli palbou do dopravních značek. Místní lidé vám vysvětlí, že to má na svědomí vínem rozjařená mládež, ale bůhví, jaká je pravda.
Orgosolo najdete v centrální Sardinii, necelých 20km od města Nuoro. Orgosolo je zajímavé hlavně svými domy, které zdobí malby a proslavilo se také vlastním způsobem krevní msty. Banditismus tu přetrval až do 20. století a i v nedávné době docházelo k únosům bohatých podnikatelů a jejich dětí. Je ale k jejich cti, že únosy po zaplacení výkupného končívaly šťastně.
Originální velkoplošné malby, které zdobí většinu domů v Orgosolu pocházejí z 60. let 20. století jako důsledek složitých sociálních podmínek na ostrově. Mezi prvními malíři byl místní učitel a žáci střední školy. Jejich nápad byl zprvu veřejností odmítnut, postupně však začali do Orgosola jezdit známí umělci z kontinentální Itálie a i místní si uvědomili, že namísto únosů se mohou dobře živit grafiti.
Motivy jsou různé, sociální i politické - výčet obětí první světové války, připomínka války ve Vietnamu, vzpomínka na komunisty a nebo Sardové na koních. Některé malby se podobají slavné Piccasově Guernice, jiné jsou kopií Jeana Miróa, další zase vtipnou karikaturou. V poslední době ale řada maleb vznikla jen proto, aby do Orgosola přijíždělo stále více turistů. Přesto je návštěva Orgosola zajímavým zážitkem.
Odsud jsme jeli do kempu, který leží na východním pobřeží Sardinie. Pro zjištění cen kempu jsme volali domů, a vyplatilo se nám to. CAMPING SELEMA patřil mezi nejlevnější kempy které jsme navštívili a byla zde nádherná pláž. Pobyli jsme zde dvě noci, cena byla 40 € za oba dva dny. V areálu byla i výborná pizzerie, s cenami 7-9 € za pizzu. Na konec pobytu to byla prostě paráda.
Den 12: St 15.9.- Putování za sýrem
Ve středu jsme jeli hledat FAZOLOVÝ HRAD u kterého měl být statek, kde prodávají speciální sardinský sýr. Naštěstí jsme ho nenašli, protože to byl sýr, plný živých muších larev, který je v EU zakázaný. Po mých hrdinských slovech, že jestli sýr najdeme, tak ho ochutnám, se mi celkem ulevilo, že se tak nestalo :-). Zbytek dne jsme strávili v kempu koupáním, odpočíváním na pláží, popíjením vychlazeného piva a čtením ve stínu (pouze já). Den jsme zakončili stylově, opět v pizzerii. Tady už si nás slečna pamatovala, takže hned tušila, co si budeme přát. Později večer jsme ještě trochu popili na rozloučenou s ostrovem i dovolenou.
Den 13: Čt 16.9.- Přípravy na cestu
Dopoledne jsme využili možnosti posledního letošního koupání v moři, nafotili jsme si fotky pláže a pomalu jsme šli balit a srovnávat věci v autě. Po obědě jsme se vydali na cestu. Domů bychom měli přijet pozítří večer.
Nejdříve jsme jeli do velkého nákupního centra, u letiště v Olbii, kde jsme nakoupili suvenýry domů. Především se jednalo o místní speciality, jako je parmská šunka, parmazán, olivy, Mirto a další spousta klasických italských pochutin. Poté jsme se šli ještě před další cestou nasytit do McDonalda, kde jsme se přejedli. Sedli jsme do auta a jeli do přístavu v GOLFU ARANCHI. Cedule v přístavu nás dovedly na molo. Zde jsme zbývající hodinu a půl seděli a při čekání na trajekt jsme se pokoušeli různě zabavit.
Den 14: Pá 17.9.
Na lodi jsme si našli sedačky v podpalubí a šli jsme spát. Ráno v 6 hodin nás budila reproduktory posádka, že za chvíli budeme přirážet k molu. S Milanem jsme se přemístili do auta a čekali na Djura s Mihim, kteří ne a ne přijít. Už jsme se obávali, že nastane situace jako naposledy, nakonec to však stihli jen tak tak. O půl osmé ráno jsme již kličkovali Livornskými uličkami a směřovali směrem k dálnici. Tady už cesta probíhala celkem monotónně až do Rakouska do Alp. Zde ve 1300 m.n.m. nám začalo začalo dělat neplechu některé z kol. Vzhledem k tomu, že jsme všichni byli oblečení ještě v letním, kolem panovala mlha a silně pršelo, tak nebyla výměna kola zrovna dvakrát příjemná. S velkou radostí jsem na další část jízdy zapnul v autě topení. Zbytek cesty proběhl dobře, takže jsme vysadili Milana v Týnci a do Prahy jsme dojeli kolem deváté hodiny večer. Bylo to úžasné zakončení letošní léta.
O měsíc později, zatímco sedím doma a píši tento text, venku už panuje tma, teploty v noci a k ránu padají pod nulu, lidé chodí již v zimních bundách.
Arrivederci Sardegna...
Informace, které se mohou hodit:
Camping KAMNE, Slovinsko 9 Dovje, Mojstrana 4281, Slovenia
Camping Albatros, Itálie, jižně od Livorna WWW: https://www.ecvacanze.it/it/proprieta.php?idp=28 GPS: 43° 01' 39.59"N - 10° 32' 03.90"E Adresa: park albatros - s.vincenzo - livorno Loc. Pineta di Torre Nuova 2 57027- San Vincenzo - LIVORNO
Flaminio Village Camping & Bungalow Park ****, Řím WWW: https://www.camping.it/roma/flaminio/ GPS: 41° 57'23"N; 12° 28'56"E Adresa: Via Flaminia Nuova, 821 00189, Roma
Kempy Sardinie:
Villaggio Camping Cugnana WWW: https://www.campingcugnana.it Adresa: Villaggio Camping Cugnana Loc. Cugnana - 07026 Olbia (SS) Italy - Poznámka:We are located at 12km from the port of Olbia and 12 km from the port of Golfo Aranci. To find us You will have to follow the directions to "Costa Smeralda".
Camping Is Aruttas*** Is Aruttas Cabras 09072 Cabras, Italia WWW: https://www.campingisaruttas.it
CAMPING CALA D'OSTIA WWW: https://www.campingcaladostia.com Adresa: camping cala d'ostia 09010 PULA (CA) - Loc. Cala d'Ostia
Campeggio Cavallo Bianco WWW: https://www.campeggiocavallobianco.com/ GPS: 39°58"03"52'N; 09°41"02"37'E Adresa: Campeggio Cavallo Bianco Lido delle rose 08041
Dálniční kalkulátor: