Vyhledat
  • Miroslav Novotný

POLSKO: Podleské vojvodství II.- Návštěva Bělověžského pralesa

Aktualizace: 1. lis 2020

Bělověžský prales. Zbytek původní divočiny, která v minulosti pokrývala většinu Evropy se dnes nachází na hranicích Polska s Běloruskem a zasahuje do obou zemí. Právě sem jsme se chtěli celý život podívat a zažít přírodu tak, jak ji dnes už moc zažít nejde. Letos nám toto přání vyšlo.


5.8.2020- Bělověžský prales

Chtěli bychom být v lese o samotě a bez davů lidí, abychom mohli nasát atmosféru původního evropského pralesa, který téměř už vymizel. Rozhodujeme se tedy pro návštěvu bez průvodce, k čemuž přispěly i trochu rozporuplné recenze lidí, kteří s průvodcem ve skupince šli a říkají, že podobnou divočinu lze vidět i mimo nejchráněnější oblast pralesa. Nejprve se tedy autem vydáváme k místu, které musí prý každý návštěvník pralesa navštívit.


Szlak Dębów Królewskich (Cesta královských dubů)

Zaparkovat se dá přímo u začátku této stezky, na kterou se platí vstupné (pozor, neberou karty). Trasa vede lesem po dřevěném chodníčku, který je lemován starodávnými duby, které jsou pojmenovány po některých z polských panovníků nebo litevských knížat. Některé duby jsou staré i přes 500 let a vysoké přes padesát metrů.


V ranním čerstvém lesním vzduchu jsme na stezce byli skoro sami, kromě jednoho dalšího páru nám společnost dělali zpěvaví ptáci a komáři. Stezka je asi kilometr dlouhá a k našemu zklamání z ní byl výhled značně omezený. Možná, že kdybychom zde byli na jaře, kdy ještě zeleň není v plném rozpuku, výhled by byl lepší. Některé staré stromy také nevypadaly příliš majestátně, jelikož byly od stezky celkem vzdáleny a nebylo možné se k nim přiblížit.


Po procházce, která pro nás byla trochu zklamáním, nasedáme do auta a přesouváme se o kus dál, abychom se ponořili do skutečných hlubin pralesa.


Pěšky pralesem

Posouváme se po silnici o několik kilometrů dál, kde parkujeme na malém parkovišti. Ač jsme měli vytipovanou lesní cestu, kudy bychom se od auta dostali hlouběji do lesa, musíme změnit plány. Mnoho v mapě zakreslených cest je v reálu označeno cedulí se zákazem vstupu. S velkou radostí odbočujeme na cestu, která zákazem označená není a noříme se do lesa.



Zde se nám líbí mnohem více, než na Cestě královských dubů. Staré mohutné stromy tu vidíme velmi často, zeleň mnoha odstínů je všude kolem nás a celý les bují životem. Zvířata sice nevidíme, ale slyšíme. Na celé většině trasy, dlouhé přes 20 kilometrů, nám dělají společnost pouze komáři, zato v extrémně hojném počtu.


V srdci pralesa si uvědomujeme, že jsme situaci s komáry podcenili. Repelent je totiž vůbec neodpuzuje a máme podezření, že jim snad voní. Určitě bych si sem příště sebou koupil síťku na hlavu, jakou prodávají například v prodejnách RockPointu a která by nám ušetřila hodiny odhánění tohoto otravného hmyzu od obličeje.

Bělověžský prales je zbytek původní divočiny, která v minulosti pokrývala většinu Evropy. Dnes z ní zbyl už hodně malý kousek, zapsaný na seznamu UNESCO, který leží na hranicích Polska s Běloruskem a zasahuje do obou zemí.

Celou cestu dychtivě nasloucháme zvukům z lesa a sledujeme stopy v krajině, které by nás mohly navést na stopu zubrů, které bychom si velmi přáli vidět ve volné přírodě. Nakonec se k zubrům dostaneme velmi blízko- našli jsme totiž na cestě jejich čerstvý trus a zároveň otisky kopyt v blátě. Bohužel, stopy vedou do pro nás neprostupných houštin pralesa a zubra jsme nezahlédli, i když jejich stopy jsme viděli ještě několikrát.


Prales může mnohé překvapit tím, jak to v něm vypadá. Neliší se na první pohled totiž moc od našich smíšených lesů, které dobře známe. V tomto lese se však dá pohybovat pouze po cestách a pěšinách k tomu určených, zbytek je celkem neprostupná houština mladých stromů, které často doplňují jejich majestátní příbuzní, kteří na své potomky z výšky dohlíží. Člověka také velmi zaujme mech. Ten je totiž díky klimatu pralesa všudepřítomný a pokrývá všechno, co se mu nebrání.

Po delší době potkáváme v lese větší množství lidí, když se vydáváme po cestě Carska Tropina (černá stezka v mapce z mobilní aplikace Traseo). Divíme se tomu, ale na konci stezky (na mapce u písmena C) je záhada vyřešena. Je zde totiž parkoviště plné aut a mnoho cyklistů. V této části výletu už se cítíme dost uchození a litujeme toho, že jsme o tomto parkovišti nevěděli. K autu to totiž máme skoro stejně daleko, jako to bylo sem. Zpětně jsem za to však rád, protože těžko bychom jinak navštívili pěšky takhle velkou, zcela opuštěnou, oblast Bělověžského pralesa.


Po návratu k autu jsme opravdu už pořádně uchození a těšíme se, až si dáme nohy nahoru a otevřeme si k tomu polské pivo. Třeba pivo Zubr, když už jsme opravdového zubra nezahlédli.


Může se hodit:

  • TRASA: Orientační trasa je znázorněna v mapce, podle mých výpočtů jsme ušli něco přes 20 kilometrů lesem. Kopce tu nejsou, tak cesta není zas tak náročná, i když je dlouhá a mnoho kilometrů jdete pouze rovně.

  • Národní park se nachází menší částí na Polské straně a jeho větší část leží v Bělorusku. Do Běloruska letos nemůžeme kvůli světové pandemii Covidu-19.

  • Vstup do nejvzácnější části Bělověžského pralesa je v Polsku možný pouze s průvodcem (Návštěva tohoto nejcitlivějšího přírodního objektu parku je možná pouze pod dohledem licencovaného průvodce, který by měl být najat kontaktováním jedné z místních turistických kanceláří přímo (kontakty jsou k dispozici ZDE).

  • Kde zaparkovat, abychom se odsud mohli sami vypravit do pralesa? Míst je poměrně mnoho, ne všechny jsou však vhodné k pěšímu výletu. Pokud však máte kolo, nouzi o parkování mít nebudete. Pro náš výlet by nejlépe posloužilo parkoviště u stezky Carska Tropina, o kterém jsme však kvůli neznalosti místního prostředí nevěděli.

  • Kde získáme turistickou mapu, abychom si mohli vybrat a naplánovat trasu? Po dlouhém hledání na internetu jsem našel mobilní aplikaci Traseo, ve které si můžete kartou zaplatit za přijatelný peníz turistickou mapu pro Vámi zvolenou lokalitu. Tato aplikace se mi velmi líbila svou podrobností a v praxi se nám osvědčila, když pomocí GPS zobrazovala naší polohu.

  • Komáři- přípravu rozhodně nepodcenit. Dlouhé rukávy a dlouhé nohavice se hodí. Hodit se může i síťka na hlavu, jelikož houfy komárů mohou výlet fakt znepřijemnit.

  • Instagram: Instagram Jerzy Kemmotara- profil člověka, který studuje a sleduje Bělověžský prales a zveřejňuje z této lokality zajímavé příspěvky. Po návratu z dovolené jsem s ním byl chvíli v kontaktu a je možné, že někomu z Vás může poradit zajímavé tipy ;-)


Podobné články:

POLSKO: Podleské vojvodství I.- Kostely, kříže a svaté hory

POLSKO: Podleské vojvodství III.- Mielnik, Sekacz a Ziołowy Zakątek



16 zobrazení0 komentář
  • Facebook
  • Instagram
  • Cestování | Výlety z Hradiště
About Me

DALŠÍ PROJEKTY

Cestopisy jsem si psal nejprve pro sebe, jako vzpomínku.  Postupem času jich bylo však stále víc a přemýšlel jsem, co s nimi. Jednou mne napadlo, že by to mohl být zajímavý zdroj informací a inspirací nejen pro mne, ale i pro mé známé a kamarády. Rozhodl jsem se tedy podělit o své zážitky.

 

Více

 

 

 

© 2023 by Going Places. Proudly created with Wix.com

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now