O cestách do bývalého vojenského prostoru Ralsko jsem již psal v několika předchozích článcích. Dnešní výlet byl pro mne však zcela výjimečný v mnoha ohledech. Poprvé jsem byl v oboře Židlov v zimě a díky tomu jsem mohl zaznamenat stopy největších evropských savců a pocítit jejich přítomnost v místech, na kterých bych tyto obdivuhodné tvory nečekal. A co víc, tyto světově kriticky ohrožené tvory jsem měl možnost vidět na vlastní oči!
V Bělověžském pralese v létě 2020 se mi zubry vidět nepodařilo, i když jich tam žije mnohonásobně více, než v Česku. Musel jsem si tedy počkat a vypravit se opakovaně během podzimu a zimy do obory Židlov, ležící v Ralské pahorkatině.
Obora Židlov se nachází v bývalém vojenském prostoru a má téměř 4000 hektarů. Při svých toulkách tímto prostorem tedy můžete nachodit desítky kilometrů, aniž byste potkali živáčka. Budete tu jen Vy a příroda. Během výletu se můžete proplétat hlubokými lesy, překonávat prudké kopce a hluboká údolí a dostat se na náhorní plošinu připomínající savanu. Může se stát, že ujdete 20 kilometrů a neuvidíte ani zajíce, ale i ten pocit samoty a odlehlosti je zcela fascinující. Doslova očista pro duši.
Jindy ale při svých cestách narazíte na četná setkání s lesní zvěří. V dlouhé staré dubové aleji u Krupského dvora jsme potkali velké stádo srn. Jindy jsem narazil na třicetičlenné stádo jelenů, což byl výjimečný zážitek. Něco takového jsem viděl poprvé v životě. Dnes na nás z louky pro změnu koukali zubři. Potkat tohle zvíře ve volné přírodě je obrovská vzácnost.
Zubři dorůstají výšky téměř dvou metrů a délky tří metrů. I přes větší vzdálenost, která Vás od nich dělí jsou děsivě monstrózní a velcí. Trochu mi setkání s nimi evokuje myšlenku, že by mohlo vypadat setkání s některým druhem dinosaurů podobně :-D.
Zubr Evropský je největším volně žijícím suchozemským obratlovcem Evropy. Samci dosahují hmotnosti 530 až 920 kilogramů, samice téměř o polovinu méně, 320 až 540 kilogramů. Tradičně jsou rozlišovány tři geografické poddruhy, z nichž dva již vyhynuly. Někdy bývají klasifikovány jako samostatné druhy. Prvním je zubr evropský (Bison bonasus bonasus), který jako jediný přežil do současnosti. Dalším je o něco menší horský poddruh zubr kavkazský (Bison bonasus caucasicus), kterého člověk vyhubil po první světové válce, a jemu příbuzný zubr karpatský (Bison bonasus hungarorum), který vyhynul již v historických dobách.