Vyhledat
  • Miroslav Novotný

VÝLET: Jizerské hory- Roklí Černého potoka



Autem se vydávám do oblasti Hejnic- Bílý Potok, kde parkuji a běžím na autobusovou zastávku. Ze zatáčky zanedlouho vyjede bílý autobus s nápisem Smědava. Když zabrzdí a řidička přímo přede mnou otevře dveře, ovane mne chlad, jako když doma otevřete dveře od mrazáku. Cesta na Smědavu trvá jen pár minut, ale jsem rád, že jsem si i přes venku panující dusno přibalil mikinu. Jen jsem nečekal, že ji budu potřebovat v autobuse.


Vydávám se po červené značce do kopce, po několika kilometrech míjím odbočku na vrchol Jizera, kde jsem byl na jaře, takže teď si to odpustím. Pokračuji po pohodlné štěrkové cestě, kde mne ovšem míjí jedno elektrokolo za druhým, takže spěchám, abych byl z tohohle cyklo šílenství co nejdříve pryč.


První moje zastávka je na Klečové louce. Tato přírodní rezervace se skládá ze dvou hlavních vrcholových rašelinišť, Velké klečové louky a Malé klečové louky. Mimo těchto rašelinišť náleží k rezervaci i Smrčková a Jelení louka. Velká klečová louka se rozkládá na západním úpatí hory Jizera a pramení zde říčky Bílá Desná a Bílá Smědá. Malá klečová louka se nachází o něco níže po proudu Bílé Smědé mezi řekou a tzv. Štolpišskou silnicí (silnička z Hejnic). Název obou lokalit vznikl díky hustému porostu klečí kosodřeviny na obou rašeliništích.


Odsud se vydávám po stále rušné cestě k rozhledně Na Čihadle, která leží nedaleko. Jedná se o oblast vrchoviště, kde roste mnoho chráněných rostlin typických pro tento typ půdy. Můžeme zde vidět například metličku křivolakou, suchopýrek trsnatý, kapraď rozloženou či brusnici borůvku. Ze zvířat se zde vyskytuje tetřívek obecný, lesklice horská či ohniváček celíkový.


Odsud to mám asi 1,5 kilometru po k rozcestí nad Černým potokem, kde konečně opouštím tuto frekventovanou cyklo dálnici a naplno mne pohlcuje pravá jizerskohorská příroda.


Cestu obklopí nejprve jehličnatý les, po čase začnou převládat buky. Jejich vysoké koruny vytváří nazelenalé tajemné světlo a když zafouká vítr, celý les začne šumět. Když se přidá zvuk zurčícího Černého potoka, který si svým prudkým sestupem klestí cestu do údolí, Jizerské hory si mne definitivně podmaní.


Přicházím na rozcestí Pod Frýdlantským cimbuřím, kde odbočuji z cesty a vydávám se po pěšině prudkým svahem. Zvuk padající vody sílí a mne se naskýtá nádherný výhled na 17,5 metrů vysoký Polední vodopád, pod kterým se nachází velká hluboká tůňka. Říkám si, že až si to tu prohlédnu, mohl bych se tu vykoupat...


Sedím si na kameni u tůňky pod vodopádem, obklopený z obou stran vysokými skalnatými svahy a pozoruji padající vodu, tříštící se o kameny. Občas udělám fotku, ale většinu času jen sedím, koukám a poslouchám jizerskohorské ticho.


Po chvíli mne z rozjímání vytrhne "ahoj", otočím se a po pěšině přichází slečna s krosnou na zádech a foťákem kolem krku a přisedne si na kámen vedle. Chvíli tiše sedíme a koukáme. Prohodíme pár slov o kráse tohoto místa, chvíli se bavíme o focení a po chvíli se zvedám, nahazuji batoh na záda a odcházím. Ať si taky užije tohle krásné místo úplně o samotě.


Vracím se zpět na zelenou značku a prudkým klesáním se blížím k dalšímu zajímavému místu, která leží přímo na turistické stezce- Vodopád Černého potoka. Tento vodopád s velkým balvanem uprostřed je menší než předchozí, je vysoký "jen" 7 metrů, ale o to zajímavější. Začíná pršet, tak se pohybuji na kluzkých kamenech opatrně a dělám několik fotek.


I přes drobný déšť mne neopouští touha smočit se ve vodách Černého potoka, takže z cesty vyhlížím po proudu vhodné místo. Nakonec jsem našel tůňku schovanou zvídavým pohledům z cesty a dopřávám si v ní několik minut relaxu, kdy ze mne tekoucí chladná voda odplavuje únavu z dnešních téměř už 10 kilometrů chůze. Vylézám ven a prokřehlé prsty mne štípou chladem. Oblékám se a cítím se jak znovu zrozený, mám spoustu energie a příval dobré nálady. Tohle na tom otužování miluju!


V drobném dešti mi poslední úsek cesty uteče jak nic a já se s úsměvem na rtech blížím k autu a odjíždím domů.



 

Co bych příště udělal jinak?

Vyhnul bych se letní sezoně- kvůli množství lidí v první části cesty a vyrazil bych někdy během sychravého podzimu nebo pozdějšího jara, až bude tát sníh a vodopády budou mohutnější.

22 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše