Dolní Kounice je nenápadná jihomoravská vesnička nedaleko Brna, která Vás ihned po příjezdu cedulemi láká k návštěvě místního hradu. Nás však zajímá něco jiného, něco tajemnějšího. Ruiny kláštera, jehož zkázu započala neřest místního kněze a místních jeptišek. Klášter Rosa Coeli.
Latinsky Rosa Coeli znamená růže nebeská a podle toho je zřejmé, že byl již od svého vzniku klášter zasvěcen Panně Marii. Po dokončení byl roku 1183 byl obsazen jeptiškami z kláštera Louňovice v Čechách, kterým od roku 1517 velel kněz Martin Göschel. Tento ambiciózní kněz přestoupil v roce 1521 na luteránskou víru a dokonce si vzal jednu z kounických jeptišek za manželku, domnívaje se, že doba je mu natolik příznivá, že dojde svých velikých cílů. Podle jeho vzoru pak i ostatní jeptišky vedly údajně neřestný život. To vše mělo za následek, že jej olomoucký biskup suspendoval a král Ludvík Jagellonský na něj vydal vyhošťovací rozkaz, ale Göschel toho nedbal a zůstal v klášteře až do r. 1526. To vše mělo za následek rostoucí hněv poddaných kláštera. V Praze na český trůn mezitím nastoupil Ferdinand I. Habsburský, o kterém se mnozí domnívali, že je tolerantní vůči nekatolickým církvím a že u něj tito snáze prorazí. Tak se domníval i Göschel, který potom, co se uchýlil do Mikulova k Novokřtěncům, byl povolán Ferdinandem do Prahy. Sem Göschel přišel, ale panovník jej nechal uvěznit, vyslýchat právem útrpným a hlavu mu zachránila pouze přímluva některé šlechty, která dosáhla toho, že nebyl upálen za živa, ale byl na jejich přímluvu předán olomouckému biskupovi Stanislavovi Pavlovskému. Ten Göschla nechal znovu uvěznit a ve vězení nakonec Göschel umírá.
Mezitím si zbylých jedenáct řeholnic zvolilo za nového probošta Jana, avšak pohoršlivý život, který byl v klášteře veden, zvedl obrovskou vlnu nevole mezi okolním obyvatelstvem, což vyvrcholilo přepadením kláštera. Jeptišky se rozutekly po království a chrám byl částečně zpustošen a zneuctěn.
Po dobu následujících desetiletí klášter mnohokrát změnil majitele, ale chátral dál. K výraznější změně došlo až v roce 1698, tedy o skoro 150 let později. V tuto dobu připadl do vlastnictví Strahovskému klášteru, který se rozhodl klášter opravit. Ovšem 4. července 1703 vypukl ve městě obrovský požár a ten se z Růžové ulice přes panský statek a ovčín, ve kterém uhořelo na 600 ovcí, přenesl na rekonstruovaný klášter. Zde padla za oběť tomuto ohni střecha nad klášterním chrámem, kaplí, křížovou chodbou a ložnicemi pro kněze. V opravách kláštera se pokračovalo ještě dalších patnáct let, pouze klášterní chrám již zůstal nezastřešen.
Přes postupné opravy jsou zprávy o kounickém klášteře většinou neradostné. Objekt pustoší procházející vojska, škody vznikají na klášterní budově v jejich otevřených částech vlivem deště a sněhu. Od roku 1804 začal klášter rychle propadat zkáze a po projednání a se souhlasem Strahova byl prodán knížeti Janu z Dietrichsteina a tím opět připojen ke kounickému panství. Od těch let byl klášter vystaven napospas povětrnostním vlivům a lidem, kteří využívali klášterních budov jako kamenného lomu. Panští úřednici rozdávali celé desítky povozů stavebního kamene, spolu s kamenem a cihlami byly bez jakéhokoliv výběru vyváženy i celé kusy klenebních žeber, klenební svorníky a jiné tesané kamenické prvky, součásti klášterní stavby. Tento stav trval přibližně do roku 1890, kdy se nový majitel panství, Josef Johan z Herbersteina, rozhodl, že klášter zachrání před zkázou nejnaléhavější opravou.
Teprve po roce 1927 bylo zastaveno devastování kláštera a postupně se ruina začala sanovat a udržovat. Právě v tomto roce přešel zámek i s klášterem do vlastnictví původně hraběcího správce Emila Tomce. Ten předal kostelní zříceninu do správy právě se tvořícího „Komitétu pro záchranu památek v Dolních Kounicích“, čímž se tato vzácná památka stala obecně přístupnou, neboť společnost v ní zajišťovala průvodcovskou činnost.
Dnes má místo téměř mystickou atmosféru. Když stojíte v prostoru pod širým nebem, obklopeni vysokými zdmi chrámu, máte pocit, jako by se zde právě v tuto chvíli odehrávalo něco co přesahuje lidské bytí. Také se říká, že chrámem proudí energie, která má pozitivní vliv na lidskou psychiku.
Rajským dvorem naopak pomalu prorůstá břečťan a kapradí, kterým se ve stínu křížové chodby velmi daří a vytváří zde zcela opačnou atmosféru, než v hlavním chrámu. Atmosféru plnou tajemství.
Kdo ví, co ze svých tajemství tento chrám v budoucnu ještě vydá...
Zdroje citované v článku a podrobnější informace naleznete na: https://dolnikounice.cz
KUDY SEM?
Vstup: Vstup je možný pouze v otevíracích hodinách. Ověřit je lze na dolnikounice.cz