Vytoužená dovolená konečně přišla. Od začátku září zatím není počasí nic moc ani u nás, ani v Itálii. Doufáme, že po příjezdu na místo se to zlepší a počasí nám vyjde. V plánu toho máme tak na 14 dní, ale týden nám bude muset stačit. Tak uvidíme, co všechno stihneme navštívit.
Den 1: Pátek 8. září
ODJEZD V sobotu ráno vyjíždíme v osm hodin z Mnichova Hradiště a naším dnešním cílem je Lago di Garda v severní Itálii. Po 40 minutách jízdy zastavujeme v Praze na Jižní Spojce v koloně, která nás zabaví asi na dalších 30 minut. Po pražském popojíždění se dostáváme na dálnici D5 a uháníme směrem na Plzeň.
Aby dnešní ráno nebylo moc jednoduché, po několika kilometrech za Prahou se mi vypne mobil, ve kterém mám zapnutou navigaci, a nedaří se ho oživit. Jelikož telefon ani po dalších pokusech o oživení nenaskakuje, rozhodujeme se, že odbočíme do Plzně. Necháme ho tam zkontrolovat v servisu, případně pořídíme jiný. Bez navigace a internetu v telefonu bychom v zahraničí byli opravdu velmi neradi. Když jsem na dálnici začal blikat do odbočovacího pruhu na Plzeň, telefon se zázračně rozsvítil. Ok, pokračujeme tedy dál a doufáme, že telefon vydrží funkční. Zastavujeme v Rozvadově u OMV a tankujeme benzín. Chvíli nato vjíždíme do Německa.
Cesta probíhá celkem bez problémů, pouze u Mnichova se dostáváme do několika kolon. Sice se zpožděním, ale ještě ne tak hrozným, se dostáváme do Rakouska. Tankujeme nedaleko Innsbrucku opět u OMV. Z internetových stránek OMV jsem si před odjezdem zjistil ceny benzinu, takže tankujeme v podstatě za českou cenu. Od příštího tankování nás čeká již mnohem dražší benzin, protože ceny pohonných hmot v Itálii patří k nejdražším v Evropě.
Nedaleko za Innsbruckem přijíždíme k mýtné bráně. Když na ně člověk není zvyklý, je vždy křest ohněm se v tom počtu bran správně a rychle zorientovat. Nicméně se zadařilo a přijíždíme k bráně u které se dá platit v automatu kartou. U všech bran jsou fronty, ale my přicházíme na řadu bez čekání. Paráda :-). U další platební brány prožívám stejné pocity zmatení jako u předchozí, jelikož vypadá dost odlišně, protože se nachází již v Itálii. Trochu mne zarazilo, že platba kartou v automatu je kolikrát pouze u jedné ze závor. Brána je označena malým obrázkem kreditní karty na modrém pozadí a z dálky je fakt špatně vidět. Během dovolené se ale placení mýta stává rutinou a naprosto pohodovou záležitostí.
V 18:15 přijíždíme do kempu CLAUDIA, kde máme zamluvený na přespání karavan. V kempu je přes sezonu česká parta lidí z X-CENTRUM, kteří zde mají karavany a pronajímají je. Zároveň nabízejí zapůjčení kol, školu windsurfingu a podobně.
Po večeři měníme vrstvy teplého oblečení za kraťasy a tričko, protože venku je teď večer kolem 27°C. Ještě se smějeme, že s sebou zbytečně vezeme podzimní oblečení, když v té Itálii je navzdory předpovědi takové teplo.
Hned přes silnici u kempu je bílá oblázková pláž, ze které je výhled na městečko MALCESINE, vzdálené odsud asi jeden kilometr. My se z nějakého důvodu rozhodujeme vydat se na druhou stranu, což je také krásná procházka. Cestou se stmívá, takže u jezera můžeme obdivovat západ slunce a sledovat, jak se všude v okolních horách rozsvěcují světla hotelů a domků. Občas se divíme, že na takovém místě může nějaká stavba vůbec být. Z tohoto břehu to totiž vypadá na nepřístupný terén.
Škoda, že zítra ráno musíme pokračovat dál, ale určitě se sem budeme chtít někdy vrátit i na delší dobu. Celá oblast kolem Lago di Garda je nádherná a přitom i dobře dostupná z ČR.
Po procházce se vracíme ke karavanu a brzy uléháme ke spánku.
Den 2: Sobota 9. září
LAGO DI GARDA Ráno odjíždíme před desátou hodinou. Vracíme se na dálnici, po které nás směrem na Modenu, Bolognu, Florencii a Luccu čeká 360 km. Do města Lucca přijíždíme bez nějakého delšího zdržení kolem 14. hodiny. Zde nakupujeme v COOPu zásoby na zbytek víkendu, protože zítra chceme jen odpočívat v horách. Ve 4 hodiny odpoledne vyjíždíme směrem k našemu dovolenkovému bydlišti.
Cesta je dlouhá asi 70 kilometrů, ale trvá 2 hodiny. Poslední třetinu cesty jsme dost nejistí, zda jedeme dobře. Z hlavní silnice v údolí jsme odbočili do hor, kde po silničce široké akorát na naše auto, stoupáme serpentinami stále výš a výš. Po nekonečné době vjíždíme do národního parku Parco dell'Orecchiella a za chvíli přijíždíme k domečku, kde na nás již čeká pan majitel. V 18 hodin jsme tedy na místě a přebíráme na týden dům.
Den 3: Neděle 10. září 2017
CASINI DI CORTE Po včerejším slunečném a teplém dni, kdy teploty cestou přesahovaly 30 stupňů, se v noci zatáhlo. Přišly velmi silné bouřky s přívalovým deštěm a trvaly až do rána. Při snídani z televize zjišťujeme, že noční bouřky způsobily povodně v Livornu a Pise, kde dokonce přišlo o život několik lidí. Jelikož jsou tyto města od nás asi jen 90 kilometrů, považujeme za štěstí, že se to přes nás přehnalo bez jakékoliv katastrofy. Noc to byla strašidelná.
Při pohledu z okna koukáme, že už neprší. Při tom samém pohledu ale zároveň zjišťujeme, že je venku mlha a 10°C. Procházku tedy odsouváme na později. Po obědě se venku vyčasilo a vykouklo sluníčko. Vyrazili jsme se tedy podívat po okolí.
V čistém horském vzduchu se mi jako alergikovi dýchá nádherně. Zuzka na alergie moc netrpí, ale ještě se asi neaklimatizovala na vyšší nadmořskou výšku, takže každou chvíli musíme zpomalit, aby se vydýchala :-).
Náš dům leží v národním parku Orecchiella v nadmořské výšce 1200 m.n.m. Je to krásné místo v Apeninách, odkud se otevírá výhled do širokého okolí. Velkou zajímavostí jsou pro nás místní lesy. Ty tvoří povětšinou velmi staré duby, buky a jedlé kaštanovníky.
PARCO DELL´ORECCHIELA je národní přírodní park v Apeninách v severním Toskánsku. Jedná se o park divočinového typu. Park zahrnuje velké lesy z buků, kaštanů a jedlí. Jeho fauna se skládá ze zvířat, jako jsou vlci, medvědi, kanci, jeleni a mufloni. Oblast je také známá kvůli dravcům, především sokolům a zlatým orlům. Návštěvnické centrum Státního lesního oddělení v parku zahrnuje Muzeum přirozeného dědictví a Muzeum raptorů. Park zahrnuje také botanickou zahradu, která obsahuje mnoho druhů rostlin typických pro hornaté prostředí.
Po příchodu z procházky zatápíme v krbových kamnech. Později během večera, při zvuku praskajícího ohně a popíjení výborného italského vína, ujídání oliv a sýru, vymýšlíme, kam se pojedeme zítra podívat. Vzhledem k předpovědi 19°C a zatažené oblohy se rozhodujeme, že k moři to nebude.
Den 4: Pondělí 11. září 2017
PISA, FLORENCIE Ráno před osmou hodinou zamykáme dům a nasedáme do auta. Jedeme nejprve nakoupit do Lidlu v Lucce nějakou svačinu na zbytek dne. Cesta do města nám trvá opět dvě hodiny. Cestou několikrát zastavujeme a kocháme se výhledem na probouzející se Apeniny. Je to nádherný pohled. Když si ještě uvědomíme, že kromě nás v NP Orecchiela vlastně nikdo není, hluboce na nás toto místo, jeho samota a divokost působí.
PISA Kolem jedenácté hodiny přijíždíme do univerzitního města, po staletí proslaveného především šikmou věží. Před příjezdem na parkoviště chvíli popojíždíme v koloně, ale není to velké zdržení. Parkujeme na PISA TOWER PARKING, které je vzdáleno pouze několik málo metrů od Piazza dei Miracoli. Přesto že je takto blízko, není nijak extrémně drahé. Velkou kaňkou je jen to, že všude v okolí šikmé věže je neskutečné množství vtíravých afričanů, kteří se Vám snaží prodat opravdu všechno. Od slunečních brýlí až po kabelky a "rolexky". Je potřeba využít jistou dávku asertivity, abyste je odpálkovali co nejdříve.
PISA je jedno z nejznámějších měst v Itálii, jež proslavila především unikátní stavba šikmé věže. Od 15. století město prošlo kulturním rozkvětem- otevřela se univerzita a ve městě působily i známé osobnosti, jako byl například Gallileo Galilei. Z Pisy se postupně stalo centrum italské renesance. Dnes je Pisa především magnet na turisty z celého světa, kteří se chtějí podívat na Náměstí zázraků a šikmou věž.
PIAZZA DEI MIRACOLI se nachází v centru města. Nachází se zde stavby, které mají symbolizovat etapy lidského života. Vystavěno zde bylo baptisterium, šikmá věž, katedrála a hřbitov.
Nejvyhledávanější památkou Pisy je 56 metrů vysoká šikmá věž TORRE PENDENTE, s jejíž výstavbou se začalo v roce 1173, ale do roku 1185 byly vystavěny pouze tři patra. Stavba se totiž začala naklánět. Mohly za to příliš mělké základy, navíc ještě v měkké hornině.
V roce 1270 po pokusu o vyrovnání věže přibyla další poschodí, ale netrvalo dlouho a zvonice se opětovně naklonila. Stavitelé se proto rozhodli s výstavbou dále nepokračovat a pokus vybudovat nejvyšší věž světa tak skončil neúspěchem. Věž byla definitivně dokončena v polovině 14. století.
Ve 20. století byla věž vychýlena již o 5 metrů a vychýlení se stále zvětšovalo. V roce 1990 byla věž veřejnosti uzavřena a začaly intenzivní záchranné práce. Byly upevněny její základy a speciálními stavebními postupy bylo odsáváno měkké jílovité podloží, které způsobuje propadání. V dnešní době se vychýlení věže pohybuje kolem 3 metrů a věž je od roku 2001 opět otevřena veřejnosti.
FLORENCIE Do Florencie, města umělců, přijíždíme krátce po 13. hodině. Parkujeme hned na kraji města v nákupním centru CENTRO PONTEAGREVE, kde je parkování zdarma.
Hned venku je tramvajová zastávka, u které nakupujeme v automatu lístky. Navolíme si tedy 2 lístky a zbavujeme se drobných euro mincí. Nakonec nám mince došly a do celkové sumy nám schází ještě asi 1 €. Doplácíme to tedy 5 eurovou bankovkou a doufáme, že nám automat nevrátí všechny drobné, které jsme do něj posledních 5 minut házeli. Nevrátil. Vyjel lísteček s informací, že automat má poruchu a nevrací. Nevrácené peníze si můžeme prý vyzvednout na florentském vlakovém nádraží. Super!
Shodou náhod vystupujeme u tohoto vlakového nádraží, kde má okénko i dopravní podnik. Podle gigantické fronty ovšem usuzuji, že jízdenkové automaty nevrací peníze asi na více místech ve Florencii. Jelikož nechci strávit celou návštěvu tohoto krásného města u okýnka na nádraží, zatím oželím nevrácená 4 eura. Doufám, že až pojedeme zpět, tak tam fronta už nebude. Byla. S eury jsem se tedy definitivně rozloučil.
Protože nemáme mapu, po paměti míříme nejdříve na nábřeží k řece Arno. Zde se zorientováváme a vydáváme se směrem k mostu PONTE VECCHIO.
FLORENCIE je město ležící v samém srdci Toskánska. Je výjimečné svou historií, architekturou či uměním. Mezi její nejznámější lákadla patří PONTE VECCHIO, náměstí PIAZZA DEL DUOMO, galerie PALLAZZO PITTI, zahrady GIARDINI DI BOBOLI a vyhlídka na PIAZZALE MICHELANGELO, odkud je krásně vidět celá Florencie. Ze známých osobností nelze nezmínit jména jako Dante Alighieri, Giovanni Boccacciho, Leonardo Da Vinci nebo třeba Michelangelo Buonarroti, autor slavné sochy Davida.
PONTE VECCHIO Most postavený roku 1345 se nazývá se také " Most Zlatníků ". Jejich krámky okupují obě strany mostu, po kterém pocházíte. Zajímavostí je nad stropy krámků vedoucí Vasariova chodba (Corridoio Vasariano). Je to krytý koridor, který spojuje Palazzo Vecchio a Palazzo Pitti na druhém břehu řeky. Tuhle cestu k Palazzo Pitti, ale o patro níž, jsme v pomalu postupujícím davu turistů zvolili i my. Jak já si přál, abychom mohli použít Vasariovu chodbu!
PALLAZZO PITTI Před palácem se dav turistů rozptýlil, takže jsme se mohli celkem v klidu pokochat jeho majestátností. Stavba paláce začala již roku 1457 a od roku 1550 byl palác hlavním sídlem významné rodiny Medicejů. V součastnosti jsou v paláci muzea a galerie.
Odsud jsme se vydali malebnými uličkami mimo hlavní trasy zpět k Ponte Vecchio a zamířili na náměstí Piazza della Signoria, kde je radnice Palazzo Vecchio.
PALAZZO VECCHIO Opevněný palác v centru města, který odedávna sloužil pro jednání městské rady. Opevněný je z toho důvodu, aby ochránil úředníky i při případném vzbouření místního lidu. Jako radnice slouží dodnes, takže opevnění před vzbouřenci může být i dnes praktické.
SANTA MARIA DEL FIORE Stavba katedrály začala roku 1296, úplně dokončena ale byla až v roce 1436, kdy byla zasvěcena papežem Evženem IV. Velkou zajímavostí je kupole. Dvouplášťová osmiboká kupole byla postavena v letech 1420-1434 a do dneška je považována za zázrak stavební techniky. Byla postavena zvenčí dovnitř, z cihel kladených ve vzoru rybí kosti bez použití lešení. Její rozpětí činí 41,97 m. Dlouho díky tomu byla třetí největší stavbou svého druhu na světě (kupole svatopetrské baziliky v Římě je o 60 cm širší a její základna činí 43,22m). Až v roce 1913 tyto rozměry poprvé zásadněji překonává Hala století v polské Wroclawi.
Odsud jsem nás navigoval s naprostou jistotou a samozřejmostí přesně na opačnou stranu, než kam jsme chtěli jít. Když už jsem poznal svoji chybu a uvědomil si, že jsme někde v tramtárii, vrhl jsem se do hledání mapy města, abychom se našli. Tato snaha přišla ovšem také vniveč a mapu jsme během dalších minut žádnou nenašli. Když jsem si vylil srdíčko rozčílenými poznámkami typu "co to je za město, když tu nemají žádný mapy!" mi Zuzka poradila, abych se podíval na internet do Google map. Ty nás našly okamžitě a za chvíli jsme byli u vlakového nádraží, měli koupené lístky a seděli jsme v tramvaji.
V centru Ponteagreve jsme si v COOPU u pultíku nakoupili pizzu a focacciu a po najedení vyrazili v půl sedmé večer na tříhodinovou cestu domů.
Náročný, ale krásný den jsme završili opět u italského vína a dalších italských pochutin :-).
Den 5: Úterý 12. září 2017
SILLANO, CASTELNUOVO DI GARFAGNANA Dopoledne dlouho spíme a od noci opět prší. Tato kombinace se nám z postele zdá být celkem příjemná, takže se vstáváním dlouho otálíme. Během pozdní snídaně přestává pršet, ale pro změnu se ocitáme v silné mlze, která trvá celkem dlouho. Dnes jsme si chtěli udělat výlet po parku Orecchiella, který nás obklopuje. Počasí v podobě deště, mlhy a 10°C ovšem tento plán hatí. Po obědě se sice mírně vyčasilo, ale pořád to není na pěší výlet do hor a hlubokých lesů kolem. Vyrážíme tedy na objevitelskou cestu autem. Není to sice takové dobrodružství, ale lepší než sedět doma na zadku.
LAGO DI VICAGLIA Umělé jezero, vzdálené asi 10 minut autem od našeho domu leží nedaleko městečka Sillano. Jeho hráz je vysoká a vede po ní úzká silnička. Při přejezdu autem máte opravdu zvláštní pocit, protože hráz není rovná, ale má několik zatáček. Z auta vidíte jen nekonečnou strž z jedné strany a vodní hladinu hluboko pod vámi ze strany druhé. Velmi krásný pocit :-). Jezero i jeho okolí jsou nádherné a pokud se budete vyskytovat v okolí Sillana, určitě stojí za to ho navštívit.
CASTELNUOVO DI GARFAGNANA Malebné historické městečko je situované v údolí mezi horami. V historickém centru města jsou úzké křivolaké uličky, které lemuje mnoho krámků. Na své si tedy přijdou milovníci historie i nákupů. Centrum je celkem malé, takže po procházce po městě míříme opět k autu a vyrážíme domů.
Večer trávíme opět relaxováním u tepla krbu. Při této aktivitě dolaďujeme plán dalšího dne, protože se konečně chystáme na výlet k moři. Po deštivých a chladných dnech by zítra mělo být trochu lépe a tepleji, tak snad počasí vyjde.
Den 6: Středa 13. září 2017
PORTOVENERE Ráno vyjíždíme o dost později než jsme plánovali, protože Zuzka v noci špatně spala. Kdyby zítra nehlásili špatné počasí, radši bychom tento výlet odložili. Co by to ale bylo za výlet k moři, kdyby nám tam pršelo, že? Zatím svítí slunce a je jasno.
Cesta má asi 90 kilometrů, ale většinu cesty se proplétáme přes hory. Podle Google Map by nám cesta měla trvat lehce přes 2 hodiny, nakonec jí jedeme 4 hodiny. Zdrželi jsme se nad plán u mýtné brány a dost dlouho jsme popojížděli v LA SPEZII, ve které jsme nakonec ještě lehce zabloudili. Ale je to první místo, kde konečně vidíme o naší dovolené moře. Je to sice z auta, ale radost nám to udělalo. Pár kilometrů před Portovenere nás chytá déšť, který nám radost z moře opět bere. Nejen, že je 19°, ale ještě u moře prší...
V centru PORTOVENERE se nedá dobře zaparkovat. Kolem druhé hodiny odpoledne parkujeme na kraji obce u parkovacího automatu a máme to asi 15 minut do centra pěšky. Parkovací automat nefunguje, tak jdeme asi kilometr, než najdeme druhý. Poté si bereme lísteček a vracíme se k autu. Po úplně zbytečně ztracených 20 minutách se vydáváme po silničce k městu.
PORTOVENERE se nachází na východním pobřeží v regionu Ligurie v severní Itálii. Spolu s oblastí Cinque Terre a nedalekými ostrovy patří ke světovému dědictví UNESCO. Městečko patří k nejromantičtějším místům na ligurském pobřeží. Tvoří ho shluk úzkých uliček s domy pastelových barev. V horní části stojí kostel San Lorenzo ze 12. století, na skalním výběžku se nachází kostelík San Pietro ze 13. století a na vrcholu útesů je hrad z 16. století.
Prošli jsme si centrum, kde jsme si koupili skvělou zmrzlinu a vydali se stoupajícími uličkami k hradu. Turisty narvaná promenáda vzala za své, když jsme odbočili do postranních uliček, kde bylo turistů mnohem méně. Krásnou procházkou jsme vystoupali nejprve ke kostelu San Lorenzo a následně k hradu nad mořem, odkud se nám ukázaly nádherné výhledy.
Po udělání asi milionu fotek jsme pokračovali dolů k moři. Zde jsme šli nejprve ke kostelu San Pietro, který leží na útesu a poté na vyhlídku k moři, odkud je krásný pohled na útesy a na nich se tyčící hrad.
Před odjezdem jsme si koupili ke svačině čerstvou foccacciu a vyrazili jsme. Zpět jsme jeli stejnou cestou, s krátkou zastávkou v AULLE v Lidlu. Domů jsme dorazili chvíli po tom, co se setmělo, což bylo asi kolem půl deváté.
Den 7: Čtvrtek 14. září 2017
NAKUPOVÁNÍ SUVENÝRŮ Dnes jsme měli v plánu vyrazit do lesů parku ORECCHIELA na procházku a do města na nákupy suvenýrů. Zítra ráno nás totiž čeká odjezd do ČR. Po včerejším krásném dni je dnes opět mlha jak na blatech, a teplota taky nic moc (9 °C). Výlet po Orecchiele tedy s lítostí odepisujeme a vyrážíme na nákupy. Zuzka si při našem cestování vytipovala obchody, které chce navštívit. Jsou to ESSELUNGA a COOP.
ESSELUNGA je hypermarket, který jsme navštívili poprvé a byli jsme příjemně překvapeni. Výběr zboží byl obrovský, ceny slušné a celý obchod působil opravdu upraveným a čistým dojmem. Nakoupili jsme tu především trvanlivé věci- vína, limoncella, olivové oleje, těstoviny a mnoho dalšího. Kdybychom nebyli omezení rozpočtem a místem v autě, nakoupili bychom toho ještě mnohem víc.
COOP známe z dovolené již velmi dobře. Tento obchod je něco jiného, než naše stejnojmenné maloměstské prodejny. V Itálii je velikostí srovnatelný s naším velkým Tescem nebo Albertem. Jeho velkou předností pro nás byla nabídka čerstvě upečených jídel jako je např. focaccia nebo pizza. Během dovolené jsme si zde za opravdu přijatelné peníze mohli koupit něco dobrého a čerstvého, přitom to vyšlo levněji, než průmyslově vyrobená bageta. Podobné pultíky se dali najít i v jiných, menších obchodech, ale zde jsme měli jistotu. Kromě této svačiny jsme zde dokoupili některé potraviny, které jsme nesehnali v Esselunze. Zuzka měla v drogerii vyhlédnutou značku Felce Azzuro, od které jsme nakoupili aviváže a další výrobky.
S plným kufrem věcí jsme vyrazili zpět domů, kde nás čekala poslední noc. Večer si balíme věci, protože ráno přijede náš domácí Luca Tonini, kterému vracíme dům.
Den 8: Pátek 15. září 2017
CESTA DOMŮ Ráno nás vítá sluníčko. Po snídani se vydávám skládat tetris v autě. Mylně jsem se domníval, že po týdnu v Itálii budeme mít prázdnější auto než při cestě sem. Po včerejším nakupování ale máme věcí o dost více. A těžších.
Po naložení věcí slyším specifický zvuk motoru pandy 4x4 z 90. let. Po chvíli ji už vidím, jak se k nám do kopce prokousává po lesní cestě. O moment později z ní vystupuje náš pan domácí.
Po vyřízení všech náležitostí nasedáme do auta a přesně v 9 hodin vyjíždíme na cestu dlouhou 1084 kilometrů. Odhaduji že budeme rádi, pokud dorazíme domů do půlnoci.
Ze začátku cesta utíká dost pomalu, protože několik desítek kilometrů jedeme serpentinami přes horský průsmyk PASSO DI PRADARENA. Provoz je tu ale úplně nulový, my jsme plní sil a dnešní krásné počasí nás odměňuje nádhernými výhledy, které si užíváme. V nadmořské výšce 1573 metrů jsme dosáhli vrcholu a klesáme do regionu EMILIA-ROMAGNA. Zanedlouho se nám naskýtá pohled, na který dlouho nezapomeneme. Přímo před sebou vidíme stolovou horu PIETRA DI BISMANTOVA (1041 m.n.m.), kterou zmiňuje v Očistci i Dante Alighieri! No posuďte sami, není to nádhera?
PASSO DI PRADARENA odděluje region Toskánsko od regionu Emilia-Romagna. Ve svém nejvyšším vrcholu dosahuje nadmořské výšky 1579 metrů. Průsmyk byl používán již v římských dobách. Roku 183 př.n.l. tu projížděli římští vojáci. Z pozdějších dob se zde našly pozůstatky úkrytů a nemocnic, které sloužili poutníkům procházejícím průsmykem.
V Modeně najíždíme na dálnici a cesta ubíhá podstatně rychleji. Přesto se dostáváme do Rakouska až kolem 16. hodiny odpoledne, po 7 hodinách na cestě. Tady tankujeme benzin za normální peníze a bez zbytečných zastávek letíme na Mnichov, Plzeň a Mladou Boleslav. Domů přijíždíme ve 23:10. V dost vygumovaném stavu ještě vynášíme věci z auta do bytu a upadáme do hlubokého spánku...
Arrivederci Italia...