Praha ---- St. Gallen --- Neuhausen am Rheinfall --- Zurich --- Luzern --- Bern --- Spiez a jezero Thun --- Montreux a hrad Chillon --- Sion --- přehrada Grande Dixence --- Visp --- Brig- Glis --- Domodossola (Itálie)--- Locarno --- Praha
Den 1:
Noční přejezd do Švýcarska
Naše cesta začala v pátek po půl jedenácté večer. Najeli jsme na plzeňskou dálnici, po které jsme po překročení státních hranic pokračovali na Norimberg a na náš první cíl- německé město Schwabach. Ve městě nám přestala fungovat navigace, tak jsme si museli poradit bez ní. Nicméně jsme centrum našli celkem snadno a určitě se nám zdejší zastávka vyplatila. Po prohlídce náměstí jsme pokračovali po dálnici- opět směr Švýcarsko.
Mezi druhou a třetí hodinou ranní jsme při rychlosti 110 km/h začali předjíždět Mercedes. Jak se později ukázalo byla to dálniční "Kobra 11", která se během okamžiku přemístila před nás a začala mávat červenou plácačkou. Policii jsme následovali na nejbližší odpočívadlo a podrobili se běžné kontrole. Naneštěstí je nejvíc zaujala naše vysílačka, která nám umožnovala komunikaci mezi našimi auty. Když jsme jim vysvětlili o co se jedná, "Simír" vzal mobil a zavolal na Vojtu, jedoucím v druhém autě, jinou hlídku. Po dokončení obou kontrol jsme následovali naší "Kobru" ve sportovním Mercedesu, která nás zavedla na místo, kde bylo zastavené druhé auto. Po této příhodě jsme pokračovali bez potíží až k našemu kempu v St. Gallenu, ke kterému jsme dorazili v 7:45.
Den 2:
St. Gallen
Po postavení stanů jsme si otevřeli plechovku piva a šli se vyspat. Bohužel jsme to vydrželi asi jen 2 hodiny (a i to byl nadlidský výkon), protože venku panovalo takové neskutečné vedro, že se to fakt nedalo...
ST. GALLEN
Po obědě jsme se tedy vydali na prohlídku města St. Gallen. Je to čtvrté největší město a leží v nejdeštivější oblasti Švýcarska (což jsme naštěstí nepocítili) na severovýchodě země.
Udělali jsme si okruh malými uličkami a pomalu směřovali ke katedrále, jejíž výzdoba je nádherná. Hned na katedrálu navazuje Opatská knihovna. Vrátili jsme se k autům a vyrazili směr kemp, kde jsme šli brzo spát kvůli včerejšímu nočnímu přejezdu.
Den 3:
Neuhausen am Rheinfall (Rýnské vodopády)
Zurich
Luzern
RÝNSKÉ VODOPÁDY
V neděli ráno jsme sbalili stany a vyrazili do městečka Neuhausen am Rheinfall, kde jsou Rýnské vodopády. Zaparkovat se nám podařilo u nádraží, které leží nedaleko od vodopádů.
Řeka je v tomto místě široká přes 140 m a padá z výšky 24 m. Je to největší vodopád v Evropě.
Po návratu k autu jsme do navigace zadali další cíl: Curych
CURYCH
Protože máme dnes před sebou ještě dvě města, zvolili jsme nejrychlejší trasu po dálnici. Do města jsme dorazili přibližně za hodinku, zaparkovali v podzemních garážích přímo v centru, a vyrazili na prohlídku centra.
Město má kolem 365 000 obyvatel a je největším švýcarským městem, ležící u Curyšského jezera.
Řeka Limmat protéká starým městem a dělí je na dvě části. Na západním břehu řeky jsme navštívili starobylý ženský klášter Fraumünster a nedaleko můžeme najít nejkrásnější curyšskou barokní stavbu Zunfthaus zur Meisen - cechovní dům obchodníků s vínem. Na to, že je Zurich největší město ve Švýcarsku, tak zde panuje klid a pohoda, skoro si připadáte jak kdybyste byli v nějakém menším městečku. Půvabné uličky nás zavedli ke kostelu svatého Petra - Sankt Peterskirche - nejstaršímu z curyšských kostelů. Na jeho zvonici ze 13. století jsou jedny z nejstarších hodin v Evropě, které v průměru měří více než 9 metrů. V kostele se zrovna konala svatba a všichni zůčastnění byli v klasických krojích, před kostelem dokonce byly i dvě " trubačky".
Po břehu řeky jsme se vraceli zpět k autu a pomalu vyjížděli do kempu, nedaleko Luzernu.
Kemp leží pouze 8 km od centra Luzernu. Protože bylo kolem třiceti stupňů, využili jsme příležitosti (já, Vojta a Šárka) a šli se vykoupat do Vierwaldstättského jezera. Voda byla kupodivu teplá jak kafe, třebaže jsme při plavání koukali na zasněžené vrcholky ostatních kopců. Fotky z koupání bohužel nemáme, protože naše hlavní "paparazzi" byla s námi ve vodě;-). Po této osvěžující události jsme se jeli podívat do Luzernu.
LUZERN
Luzern leží na břehu Vierwaldstättského jezera, které údajně patří mezi nejkrásnější švýcarská jezera. Jezero někdy také bývá nazýváno Luzernské jezero, což chápu ( jsem na svoji dedukci pyšný;-)).
Jedním ze známých symbolů města a naším hlavním cílem, o jehož existenci jsou doklady již z 8.století, je dřevěný, 200 metrů dlouhý most Kapellbrücke ze 14.století, který byl po ničivém požáru v 90.letech 20.století znovu postaven.
O sto let mladší Mlýnský most se dochoval v jeho nedalekém sousedství.
Další působivou památkou jsou rozsáhlé hradby s devíti věžemi ze 14.století, skýtající v turistické sezóně návštěvníkům nádherný rozhled po okolí. Nejvýznamnější katedrála přestavěná v pozdně renesančním stylu je zasvěcena patronu Luzernu sv.Leodegarovi. Ve stylu tzv."jezuitského baroka" byl v 17.století postaven jezuitský kostel.
Dalším zajímavým místem je zámek Gutsch, ve kterém pobývala anglická královna Viktorie.
V centru města se nachází spousta malebných náměstí s kašnami a městskými domy s bohatě zdobenými a malovanými štíty. Luzern je také městem muzeí, z nichž největší svého druhu v Evropě je Švýcarské muzeum dopravy, kolem kterého jsme pouze projížděli cestou zpět do kempu.
Několik minut po příjezdu do kempu se setmělo a začala série dost velkých bouřek. Nás to ovšem nezaskočilo a do stanu pro 3 osoby se nás vlezlo 6, a ještě jsme měli "v rámci možností" celkem pohodlí na žolíky.
Den 4:
Bern
Spiez
kemp ve Vevey
Následujícího rána jsme za drobného deště složili stany a vydali se na cestu do hlavního města Švýcarska- Bernu.
BERN
Cesta až na jednu delší kolonu před Bernem proběhla bez potíží. Ale nemuseli jsme čekat dlouho a potíž byla na světě. Nastala již na první křižovatce ve městě (něco podobného jako je v Praze na Vypichu, takže nebyla zanedbatelná), kde byla pouze šipka směr centrum přeškrtnutá. Samozřejmě, že jsme hned zvolili nejhorší ze zbývajících možností a dojeli jsme k nákupnímu centru... Dobře, řekli jsme si, alespoň nakoupíme... Celý obchodní komplex byl uzavřený, ale nakonec (po půl hodině hledání) jsme potraviny našli. Po nakoupení svačin a pečiva jsme jeli podle cedulí směrem k nádraží a doufali jsme, že naše volba je tentokrát správná. Nakonec jsme našli parkoviště nedaleko od centra, takže zavládla alespoň částečná spokojenost...
Centrální historické město má asi 130 000 obyvatel, ale v celém Bernu žije asi 350 000 Švýcarů. Bern byl založen roku 1191 na skalním výběžku nad řekou Aare v podhůří Bernských Alp. Ve 14. - 16. století dosáhl Bern své největší slávy. Pro měření času zde byla postavena zvonice s nádherným orlojem Zytglogge, kde se každou hodinu ukazují postavičky tančící na typické švýcarské písně. Zvonice zároveň tvoří nápadný střed města.
Starou a moderní část spojují tři velké mosty. Nejzajímavější je Kornhausbrücke z 19. století železné konstrukce. K největším stavbám patří Bundeshaus (budova Spolkového parlamentu), podobný spíše paláci a dostavěný roku 1902.
Ke zkrášlení města přispěly i kašny, kterých má dnes Bern více než 100. Nejkrásnější je kašna Zähringrova a Simsonova.
Dalšími významnými památkami jsou radnice, sýpka a klášterní chrám sv. Vincence, nejkrásnější pozdní gotická bazilika ve Švýcarsku. Při hezkém počasí jsou dobře viditelné Bernské Alpy.
Po prohlídce města jsme nasedli do aut a jeli jsme se podívat do lázeňského městečka Spiez.
SPIEZ
Městečko Spiez je známé svou krásnou polohou na břehu Thunského jezera, které se nachází v severní části kantonu Bern.
Historie Spiezu, ve kterém se usadili sedláci, rybáři a vinaři je úzce spjata se zdejším zámkem. Vznikl v 10. a 11. století a byl často nazýván "Zlatý zámek na jezeře". Jeho přilehlé vinice jsou proslavené i ve vzdálenějších místech Švýcarska.
Zaparkovali jsme v podzemních garážích u vlakového nádraží a vydali se dolů prohlédnout přístav a zámeček. Celé městečko je příjemné na procházku a působí vysloveně pohádkově. Je to prostě něco, na co člověk jen tak nezapomene. Kostel a zámeček tyčící se nad nádherně modrou vodou Bernského jezera působí skoro až nereálně. Jako by to nakreslil nějaký hodně zasněný malíř.
Po odpočinku v tomto příjemném městečku a posezení v zámecké zahradě jsme se pomaloučku šourali k autu, protože se nikomu odsud moc nechtělo...
Odsud jsme vyrazili přes horský průsmyk ,do francouzsky mluvící části Švýcarska, k Ženevskému jezeru.
Cestou přes průsmyk už se měnili názvy vesniček z němčiny do francouzštiny, jako např.Château-d'Oex. Po opuštění průsmyku jsme kousek od Montreuxu najeli na dálnici a po ní jsme jeli až do Vevey, kde jsme měli kemp.
Na to, že to byl kemp přímo u Ženevského jezera , ceny byly hodně nízké. Byly tam pouze 2 vady. Tou byla všudypřítomná francouzština, které jsme nikdo nerozuměli ani slovo a turecké záchody (těch tam naštěstí po počátečním děsu bylo jen pár a zbytek byly normální).
Den 5:
hrad Chillon
Sion
přehrada Grende Dixence
Následujícího rána jsme během několika minut dojeli do Montreuxu k hradu Chillon.
Hrad CHILLON je jedním z nejznámějších hradů ve Švýcarsku. Jeho pověst podtrhl lord Byron, který zde napsal báseň o Bonivardovi, převoru kláštera svatého Viktora v Ženevě, který zastával myšlenku nezávislé Ženevy.
Odsud jsme jeli za velmi silného větru po dálnici až do města Sion.
SION
Zaparkovali jsme velmi strategicky - v podzemních garážích pod hlavním náměstí přímo v centru. Bylo to asi jedno z našich nejpovedenějších zaparkování;-).
Město leží asi 80 km jižně od Bernu a je hlavním střediskem kantonu Valais. Dominují mu dva kopce se středověkými pevnostmi - hradem Tourbillon a opevněným kostelem Valere. Pozornost turistů si zaslouží také zdejší městská radnice s hvězdářskými hodinami ze 17.stol. nebo středověká katedrála.
My jsme se v horku, které tady zrovna panovalo, vyškrábali k opevněnému kostelu a na pevnost jsme koukli z dálky, protože leží na protějším kopci a to už bylo nad naše psychické síly. Cestou dolů jsme si všimli, že jsou hodně slyšet cikády ze všech stran, ale nikde nebyla žádná vidět. Tuto záhadu jsme objasnili už za chvíli, když jsme šli po zvuku cikád a došli jsme k reproduktoru, který tyto zvuky vyluzoval.
Cesta k přehradě Grande Dixence byla pro posádku mojí Fabie dost náročná, pro auto ani nemluvě. Čím blíže jsme byli cíli, tím byla silnice s velmi prudkými serpentinami užší a kopec stále více a více příkřejší. Nakonec se časté přeřazování z dvojky na jedničku projevilo a začala stoupat teplota chladící kapaliny. Naneštěstí kolem silnice byly jen obrovské hromady sněhu a nikde se nadalo zastavit, museli jsme tudíž i přes rostoucí teplotu pokračovat v cestě nahoru bez zastávky. Nakonec jsme šťastně zastavili na parkovišti pod hrází a auto si mohlo oddechnout.
GRANDE DIXENCE
Přehrada Grande Dixence je se svou výškou 285 metrů jedna z nejvyšších na světě a vůbec nejvyšší v Evropě. Zadržuje vodu jezera Lac des Dix, které je asi 4 km dlouhé a může být až 284 metrů hluboké a zadržet 400 milionů m3 vody.
Přehrada se nachází na relativně malé řece Dixence, ale shromažďuje velké množství vody díky systému vodních tunelů, které jsou přes 100 km dlouhé a přivádějí vodu i z jiných řek a údolí. Většina vody pochází z ledovců, které během léta tají. Přehrada je obvykle nejplnější koncem září a nejníže je vodní hladina kolem dubna.
Odtud jsme sjeli dolů z kopce a u Sionu najeli na dálnici, po které jsme pokračovali až do Vispu, kde jsem měli další kemp.
Den 6:
Brig- Glis
Domadossola
Locarno
Po postavení stanů jsme ještě několik minut šibovali s auty a dělali jsme takový malý větrolam, který by trochu chránil naše dva stany ( a hlavně ten holek, který měl zlomenou tyčku:-)). Po dodělání větrolamu začalo ještě hodně pršet a teplota postupně klesla k deseti stupňům nad nulou, což byl nejchladnější večer z celého zájezdu. Když jsme si šli lehnout, rozhlédli jsme se po okolních horách, kde na některých místech byla vidět sněhová pole. Když jsme ráno vstávali, k našemu zděšení jsme zjistili, že celé vrcholky jsou pokryty novým sněhovým popraškem. Dnes máme v plánu zdolat jeden dvoutisícový průsmyk...
BRIG-GLIS
Brig je hlavní město stejnojmenného kraje v kantonu Wallis ve Švýcarsku. Město je sevřeno masivem hor, v jeho sousedství ústí severní portál Simplonského železničního tunelu a začíná stoupání silnice E62 do sedla Simplon /2005 m.n.m./. Město má zhruba 11600 obyvatel. V roce 1972 došlo ke sloučení tří osad Brig, Glis a Brigerbad do současného souměstí Brig-Glis. Městem protéká řeka Rhôna. Nedaleko od města se rozprostírá největší ledovec Alp - Aletsch (Aletschgletscher), který je zapsán v seznamu UNESCO jako světový přírodní unikát.
V Brigu jsme jeli podle cedulí na château, což nás v tomto městě zajímalo úplně nejvíc. Nakonec jsme zaparkovali kousek od hradu.
Po prohlídce nádvoří a místních zahrad jsme vyrazili vstříc kopcům a ledovcům. Cesta probíhala lépe, než by se dalo očekávat od nadmořské výšky, kterou jsme měli v plánu absolvovat- již zmíněných 2005 m.n.m. do Simplonpassu. Zde jsme se teple oblékli a šli se projít po nádherné přírodě, která zde byla...
Po opuštění průsmyku jsme dojeli do Itálie. Po dost prapodivných silničkách jsme jeli směr Domodossola, kde jsme chtěli uskutečnit nákup. Projížděli jsme mnoho celkem obyčejných vesniček, až na jednu... Vyjeli jsme zpoza zatáčky a najednou se před námi tyčila obrovská katedrála. Hned za zatáčkou jsme zaparkovali a šli si tuhle nečekaně zajímavou zastávku užít. Katedrála byla prostě úžasná. Odtud jsme byli jen několik kilometrů od Domodossoli.
Ve městě jsme udělali pořádný nákup (hlavně vína a parmskou šunku) a ujížděli jsme do kempu, který byl vzdálený asi 10 km od Locarna, což je zase ve Švýcarsku. Postavili jsme si stany a jeli se podívat do již zmiňovaného Locarna. Město nás ničím výrazně nenadchlo (snad kromě obchoďáku, kde jsme nakoupili další vína a švýcarské sýry, což se během zájezdu stalo naší tradicí:-)), tak jsme si jeli užít poslední večer ve Švýcarsku.
Kemp ležel u říčky, jež tekla z hor. Ve vodě se tudíž nedaly skoro ani smočit nohy, aniž byste neumrzli. Ale to neplatí pro naší "paparazzi" alias "ledního medvěda", konkrétně Šárku:-). Ta tam nakonec vlezla celá a byla tam neskutečných několik vteřin. Až jsme se začínali bát o její zdraví :-D. Při tom jsme v řece chladili nápoje.
U stanu jsme si otevřeli švýcarská vína, švýcarské sýry a parmskou šunku. Takhle symbolicky jsme se rozloučili se zájezdem a ve čtvrtek ráno jsme jeli domů..