Vyhledat
  • Miroslav Novotný

CESTOPIS 2016: Slovensko

Aktualizováno: 4. 9. 2020

Párkrát jsme již Slovensko navštívili, jednalo se ale vždy o krátkou jednodenní návštěvu. Na dovolenou se na Slovensko vydáváme vůbec poprvé. A co od toho očekáváme a chtěli bychom vidět? Hlavně přírodu Nízkých a Vysokých Tater, Banskou Bystricu, Liptovského Mikuláše a mnoho dalšího, na co cestou narazíme.


2.7.- 7.7. 2016

Den 1: Sobota 2. července 2016


ODJEZD     Na cestu se vydáváme kolem šesté hodiny ráno. Dle Google Map by nám měla cesta trvat přibližně 6 hodin (450 km). Z Mnichova Hradiště jedeme směr Hradec Králové- Litomyšl- Olomouc- Hranice- Rožnov pod Radhoštěm. Tato trasa probíhá bez problémů a dle časového plánu přijíždíme po čtyřech hodinách a 300 ujetých kilometrech do Rožnova, kde navštívíme Lidl, koupíme si svačinu a ledovou kávu. Času máme dost, máme za sebou již 2/3 cesty a domácím v Liptovské Osadě jsme slíbili, že převezmeme ubytování do 14. hodin. Navštívíme ještě benzínku a dotankujeme zbytek nádrže. Pak vyrážíme směr Beskydy a hraniční přechod.


Po pár minutách jízdy, ještě v Rožnově, se zastavujeme v koloně, kde trávíme bezmála půlhodinu popojížděním, kvůli opravě silnice. Konečně se rozjíždíme, necháváme město za zády a míříme vstříc Beskydským lesům před námi. Na vrcholku kopce přejížíme hranice a jsme na Slovensku. Od hranic před námi jede serpentinami kolona aut, kterou vede auto s karavanem, jež svou nadzvukou rychlostí (30 km/h) všem zvedá tlak. Po dlouhých několika kilometrech odbočuje a můžeme pokračovat normální rychlostí.

Celí šťastní najíždíme na dálnici a radujeme se, jak nám konečně začínají naskakovat kilometry cesty. Naše radost boužel trvá pouze pár minut. Přijíždíme do kolony v Žilině, kde dálnice končí. Zde trávíme hodinu v úmorném vedru přes 30 °C, kdy se nehneme ani o píď. V době, kdy už jsem začal přemýšlet, jaké je umřít v Žilině na přehrátí organismu, jsme se konečně rozjeli.

Cesta poté pokračovala trochu lépe, jen jednou jsme špatně odbočili a najeli si tak zbytečně dalších 40 kilometrů navíc. Těsně před Ružomberokem jsme chytli další dlouhou kolonu, takže nakonec jsme slavnostně dorazili do Liptovské Osady asi po půl čtvrté odpoledne, kde na nás již majitelé objektu asi půl dne čekali. 

Vyfasovali jsme klíče od dřevěnice a instrukce. Jako omluvu jsme darovali 2l plechovku Svijanského piva, kterou jsme si pro podobné případy vezli. Jen jsme nečekali, že se jí zbavíme hned první den.



 

Den 2: Neděle 3. července 2016


LIPTOVSKÁ OSADA   V noci nás vzbudila neuvěřitelně silná bouřka, která svým monzunovým deštěm spláchla i horké letní teploty a po zbytek naší dovolené srazila teplotu na ranně jarní. V neděli ráno nás pro změnu budí velmi, ale velmi hlasitě hrající hudba s náboženskou tématikou. Snažíme se to přespat, ale po několikáté změně melodie a při písni Ave Maria vylézám z postele a zjišťuji, co se děje. Hodinový blok nábožensky laděných písní a lidé, trousící se ke kostelu ve vsi, mi tuto otázku zodpověděli. "Díky bohu", oddychnu si tématicky po skončení ranní show. 

Protože venku od noční bouřky stále prší a teplota jen lehce přesahuje 10 °C, zatím zůstáváme v dřevěnici.

DREVENICE jsou srubové stavby karpatského stylu. Jsou považovány za typické prvky lidové architektury, především v horských oblastech Slovenska. Drevenice mohou být patrové i jednoché nízké (jako ta naše), podle zámožnosti původních majitelů.


Odpoledne přestalo pršet a vydali jsme se obhlédnout okolí. Nejprve jsme si prošli LIPTOVSKOU OSADU, poté nás napadlo vylézt na kopec a rozhlédnout se po okolí. Na kopcích je skvělé, že z nich máte krásný rozhled, narazíte na krajinu bez lidí a objevíte zajímavá místa. Jedno ze zajímavých míst byla například houpačka na stromě, který stál přesně na hraně srázu. Při houpání jste se tedy pohybovali ve značné výšce nad prudkým svahem, který končil stovky metrů níže v Liptovské Osadě, na kterou byl z houpačky nádherný výhled.


 

Den 3: Pondělí 4. července 2016


BANSKÁ BYSTRICA, ŠPANIA DOLINA   Dnes nás nevzbudily náboženské písně, ale něco mnohem horšího. Ranní kulturní rohlasová vložka tentokráte byla v podaní Dalibora Jandy a jeho písní "Oheň voda vítr" a "Hurikán", po kterých následovala paní z obecního úřadu. Ta hlásila, že před obecním úřadem je k dispozici místní prodejce zeleniny a je možné zakoupit "paradajky, kel, kapustu, kaleráb" a mnoho dalšího za ty a ty ceny. Pro přehlednost celou nabídku ještě zopakovala.

Po zjištění cen zeleniny na Slovensku jsme se nasnídali a jeli na výlet do Banské Bystrice.

BANSKÁ BYSTRICA je nerozlučně spjata s težbou železa, stříbra a mědi. Stávala se díky tomu stále významnějším místem, což vygradovalo roku 1255, kdy získala status města. Historické jádro města bylo roku 1955 vyhlášeno za městskou památkovou rezervaci.

BANSKÁ BYSTRICA   Cesta nám zabrala asi 45 minut a parkujeme v Europa Shopping centru, který leží pouze pár set metrů od pěší zóny a historického jádra města. Zde si dáváme něco malého k snědku a vyrážíme do města.



Zde si projdeme náměstí, koukneme na památník SNP a venkovní výstavu tanků a obrněných vozidel, navštívíme turistické informace a vylezeme na Hodinou věž, která je také nazývána jako Šikmá věž. 


HODINOVÁ VEŽA (ŠIKMÁ VEŽA)  Hodinová věž je umístěna v horní části náměstí. Postupem času se začala naklánět, takže byla v polovině 20. stolení zpevněna. Přesto je vychýlená od osy o 68 cm. Z věže je krásný výhled na město i okolní kopce. Při rozhledu bohužel zjišťujeme, že město není všude takto historicky krásné, jak jsme se domnívali. Ze všech stran je totiž obklopené šedivými vysokými paneláky, které nám kazí celkový dojem tohoto místa. 


PAMÁTNÍK-MÚZEUM SNP   Dle slovenských informačních letáků se jedná o architektonicky impozantní stavbu. Podle mne je to spíše komunistické betonové monstrum, které se do prostředí okolního historického centra vůbec nehodí...



V přilehlém parku pak jsou vystaveny tanky (sovětské i německé), letadlo i obrněné železniční vagony. Jelikož tuto techniku (naštěstí) neznám z blízka, tato prohlídka mne bavila. Přeci jen, do hlavně taku se člověk nepodívá každý den :-).


Před odjezdem jsme se stavili na výbornou kávu a ještě lepší domácí limonádu v Café Leroy (Leroy Bar & Café), ležící na náměstí. Poté sedáme do auta a vyrážíme pouze o několik kilometrů dál.


 

ŠPANIA DOLINA leží asi 11 kilometrů severně od Banské Bystrice, na rozhranní Nízkých Tater a Velké Fatry, ve výšce 728 m.n.m.  Je to hornická vesnička, která byla díky svým ložiskům mědi a stříbra známá po celém světě. Uvádějí to stránky obce, tak to musí být pravda ;-). Její počátky pochází již z doby bronzové (2000 - 1700 př. n. l.) a její hlavní dominantou je kostelík, postavený roku 1254. 


ŠPANIA DOLINA    My jsme do vesničky přijeli pozdě odpoledne, což bylo fajn. Potkali jsme zde minimum lidí a mohli se v klidu kochat zdejší krajinou a výhledy.

Z náměstí jsme se vydali po dlouhém krytém dřevěném schodišti ke kostelu. Pak jsme šli na Haldu (halda sutě), která významně utváří vzhled obce. Z té je nádherný výhled na vesničku a okolní hory. Nevýhodou může být, že cesta není nijak zabezpečená a některé dřevěné můstky jsou již dost prohnilé. 


Pro lidi, kteří se bojí výšek, či pro rodiny s malými dětmi, bych výstup na Haldu spíše nedoporučoval. V okolí obce jsou i další turistická lákadla, která by určitě stála za navštívení a které se dají najít na stránkách obce, nebo na webu https://www.spaniadolina.graniar.net. Nám se návštěva této vesničky líbila tolik, že jí zpětně hodnotíme asi jako nejhezčí místo naší dovolené, nebo spíše místo, které v nás zanechalo nejhlubší dojmy.


 

Den 4: Úterý 5. července 2016


VLKOLÍNEC, LIPTOVSKÝ MIKULÁŠ   Ráno si opět vyslechneme pár hitů z dřívějších dob, a paní z obecníhu úřadu se svým přehledem zeleniny, z dob současných. Poté se vypravujeme na cestu.


VLKOLÍNEC   Vlkolínec leží pouze několik kilometrů od Liptovské Osady, měli bychom tam být za chvíli. Navigace nás pár kilometrů před Ružomberokem nabádá, abychom odbočili z hlavní silnice. Činíme tak a jedeme po úzké silničce někam do kopců. Začínám pochybovat, zda jedeme správně. Před námi se objeví cedule upozorňující na výskyt nebezpečného mědvěda hnědého, o pár set metrů dál do kopce nám na silnici před auto skáče stádo koz, které nás přinutí zastavit. Využíváme situace a fotíme je. Očividně je focení baví asi více než nás, protože nás stále blokují. Jejich chvilku slávy musíme přerušit zvýšením otáček motoru, po kterém se rozhodují uhnout z cesty.

VLKOLÍNEC je osada-skanzen, která leží na úpatí Velké Fatry v nadmořské výšce 718 metrů. Od roku 1993 je zapsán na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO a patří mezi nejzachovalejší celky původních lidových staveb na Slovensku. Mimo jiné je zajímavý i tím, že v osadě žijí/chataří majitelé těchto staveb, ale do osady se platí vstup. Můžete pak tedy po zaplacení vstupu spatřit na dvorku historické dřevěnice zaparkované nehistorické auto a majitele, kteří si zcela nehistoricky dělají večeři na grilu značky Weber.


Panorama Velké Fatry

Po prohlídce jsme sedli do auta a jeli se podívat na LIPTOVSKOU MARU. Chtěli jsme se podívat až k vodě, ale byli jsme vůbec rádi že jsme na centrálním parkovišti zaparkovali. V cestě k vodě nás pak zastavila brána, kde chtěli vstupné kvůli pláži a koupání. V podstatě stejný systém, jako panuje v Doksech u Máchova Jezera. Protože jsme se neplánovali koupat, jeli jsme do LIPTOVSKÉHO MIKULÁŠE prohlédnout si město. Zde jsme se prošli po hezky upraveném centru, dali si zmrzlinu a kávu, a jeli jsme do naší Liptovské Osady. 


Na mapě v mobilu se mi ukázala vedlejší silnice (označená bílou barvou) do Liptovské osady, ale navigace mne na ní nechtěla vzít. Nechtělo se nám jet opět přes ucpaný Ružomberok, zkusili jsme tedy najít tuto silnici. Překvapivě nám to nedalo ani moc práce a vjeli jsme do lesů. Asfaltová silnice postupně mizela a my jeli po lesní cestě. Dle mapy by ale měla být tato cesta průjezdná, jeli jsme tedy dál a nořili se stále hlouběji do lesů Nízkých Tater. Několikrát jsme na této lesní cestě překonali nadmořskou výšku přes 1000 metrů a v momentě, kdy jsem si myslel že jsme definitivně ztraceni, se před námi objevil asfalt a vesnice. Poté pár kilometrech jsme přijeli do Liptovské Osady. Cesta to nakonec nebyla kratší ani rychlejší než po hlavní silnici přes Ružomberok, ale rozhodně zajímavější a s nádechem dobrodružství.


 

Den 5: Středa 6. července 2016


VYSOKÉ TATRY- ŠTRBSKÉ PLESO   Dnes máme velké plány. Jedeme do Vysokých Tater, chceme se podívat na Štrbské pleso a vyvézt se lanovkou na některý z okolních kopců. Původně jsme chtěli jet i na Lomnický Štít, ale bohužel se nedá vše stihnout.

Z Liptovské osady je cesta dlouhá asi 80 kilometrů, z nichž je asi půlka po dálnici. Cesta nám trvá něco kolem hodiny. Poslední část cesty se nám líbí nejvíce, vjeli jsme do Vysokých Tater a neustále stoupáme serpentinami výš a výš. Rozhled je nádnerný, ale fouká strašně silný vítr. Na dvou úseních se musíme vyhýbat stromům spadlých na silnici, ale šťastně přijíždíme na centrální parkoviště.


Cestou nám trochu vyhládlo a po vystoupení z auta je nám docela zima. Je znát, že leží ve výšce 1030 m.n.m. Jdeme tedy na čaj a zákusek do Caffe Crepes ležící nad železniční stanicí. Cestou nás ještě nabádá obří cedule na návštěvu místní restaurace, kde mají "nejlepší pivo v Tatrách"- Plzeň. Ceduli ignorujeme a jdeme radši na čaj, Plzeň si můžeme dát doma a bez vysokohorské přirážky .

Obešli jsme dokola celé Pleso a šli kousek po turistické stezce vedoucí do hor. Marně jsem vyhlížel medvěda hnědého, který je tu prý přemnožený. Nakonec jsme medvěda viděli, ale nebyl to medvěd hnědý, nýbrž červený, a byl náš. 


Nenechtete se zmást fotkami. Ač to tak nevypadá, v okolí Štrbského plesa to bylo hrozně přelidněné. Lidí jak na promenádě. Kochal jsem se krajinou, při tom ale nostalgicky vzpomínal na liduprázdnou Španiu Dolinu... 

Než jsme se vrátili k autu, uběhla již značná část odpoledne. Venku foukalo tak, že se nám na lanovku moc nechtělo, a navíc se začalo ochlazovat. Po poradě jsme sedli do auta a jeli za teplem do nížiny. 

Na dálnici jsme si udělali záchodou pauzu. Stejný nápad měli i fanoušci několika aut kapely Iron Maiden, kteří zrovna jeli na koncert. Všichni si asi mysleli, že taky jedu na koncert a několik lidí se mne ptalo, zda nechci tričko. Tričko Iron Maiden doma mám, tak jsem s díky odmítl. Navíc si chci domů přivézt něco více slovenského, než je tričko s Eddiem... 


 

Den 6: Čtvrtek 7. července 2016


CESTA DOMŮ   Večer jsme si zabalili většinu věcí, dopoledne dobalujeme poslední zbytky a uklízíme dřevěnici. 


Doufáme, že cesta domů bude o mnoho lepší než cesta sem. Nebyla. Vyšla nás na podobných 9 hodin jízdy. Pouze jsme vyměnili kolony u Ružomberoku a v Žilině za kolony na dálnici u Olomouce. Ještě, že jsme se zastavili ve Valašském Meziříčí, kde jsme si koupili dva velké Valašské frgály, které nám zvedly náladu.

Dovolená na Slovensku nezklamala, bylo to tam super. Jen škoda těch únavných cest, kdy cesta dlouhá 450 km trvala jak cesta do Chorvatska nebo do Itálie.

17 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše