Z Mnichova Hradiště to máme do Saského Švýcarska 100 kilometrů. Jako náš základní tábor jsme si zvolili příjemné městečko SEBNITZ, které bude po další čtyři dny naším domovem.
SEBNITZ Po nenáročné cestě nás vítá usměvavá majitelka bytu- Renate, ke které jsme se dostali přes Airbanb a jejíž ubytování se nachází v podkrovním bytu, přímo na náměstí. Zázemí tu máme solidní, jen je tu přes den trochu teplo. Venku je celý náš pobyt kolem 30 °C a rozpálená střecha nám to dává trochu vědět.
SEBNITZU se říká "Město umělých květin" nebo také "Město hedvábných květin". Ve městě se v současnosti nachází i největší hedvábná růže na světě.
PFAFFENSTEIN Jelikož stolových hor není v Česku mnoho, je pro nás lákadlo, alespoň jednu z několika Saských zdolat. Náš první výlet nás tedy zavedl na parkoviště v obci Pfaffendorf, odkud se vydáváme na stolovou horu Pfaffenstein. Jednu z nejvýraznějších stolových hor Saského Švýcarska.
Na parkovišti lovíme drobné a zjišťujeme, že ačkoliv parkovné není drahé (4 € na den), máme v mincích jen asi 2 € a zbytek papírové. V tomto momentě uvědomění u nás zastavuje Audi s německou poznávací značkou a podává nám zaplacený celodenní parkovací lístek, který už nepotřebují. To bychom tedy měli!
Stolová hora PFAFFENSTEIN leží ve výšce 435 m n. m. a cesta k jejímu vrcholu je dlouhá asi 4 kilometry. Její úbočí jsou lemována pískovcovými skalami a mnoha skalními věžemi. Na vrcholu hory je občerstvení a kamenná rozhledna.
Cesty na vrchol jsou dvě, my jdeme tou náročnější. Nejprve je cesta do kopce, pak následují schody v lese, které nakonec vystřídá železný žebřík ve skalách. V půlce výstupu už pěkně funíme, ale horu zdoláme. Nevím proč jsme si představovali, že výstup na stolovou horu bude pohodová procházka. Asi zatmění mozku vedrem. Za vynaloženou námahu se nám hora ovšem odmění nádhernými výhledy do všech světových stran. Vidíme pevnost Köenigstein, ležící také na stolové hoře. Vidíme německou dominantu Labských pískovců- skalní věž Barbarine. Všude okolo vidíme mnoho skalních měst, některá během pobytu ještě navštívíme.
Nahoře se pohybujeme po vrstevnici, cesta není náročná. Na každé vyhlídce hlásím, že tahle je zatím ta nejhezčí a ostatní se mi kvůli tomu smějí. Oběháme tak všechny nejhezčí dostupné značené vyhlídky a vyrážíme dolů, kam to zvládáme o poznání snadněji, než nahoru.
BASTEI, AMSELSEE Po snídani sedáme do auta a vyrážíme do městečka KURORT RATHEN. Přijíždíme ze strany od Bad Schandau, přes vesničku Waltersdorf, kde nedaleko parkujeme. Do Rathenu je z této strany zákaz vjezdu, ale pěšky to není daleko, asi kilometr.
BASTEI je skalní útvar s mnoha vyhlídkami. Z jedné strany je krásný výhled do údolí Labe, z druhé do hlubokých údolí. Tento skalní útvar a Basteibrücke patří mezi nejnavštěvovanější místa Saského Švýcarska.
Po dost frekventované cestě jdeme do kopce asi 40 minut a cestou dolů potkáváme spoustu svěže a upraveně vypadajících lidí. Říkám si, že jsme na tom asi fyzicky dost špatně, když takhle schváceně vypadáme po pár metrech. Když davy ještě zhoustnou, přibude obrovské množství (i velmi starých) asijských turistů a také všichni vypadají svěže, už to nechápu vůbec. Chvíli na to se dostaneme na nějakou zeď, která množstvím turistů připomíná Karlův most v plné sezoně a máme problém se protlačit. Po pár metrech koukáme do mapy a hledáme, kde je ten náš vytoužený most Basteibrücke. A hle, ta přeplněná zeď byl ten most! Tak rychle zpátky!
BASTEIBRÜCKE je skalní most postavený roku 1851.
Přeběhneme most a zamíříme do skalního hradu FELSENBURG NEURATHEN. Tam zaplatíme malý poplatek 2 € na osobu a davy značně prořídnou. Ufff!
Jedná se o komplex skal s mnoha vyhlídkami propojených železnými lávkami, skrz které je vidět pod sebe do rokle. Z jedné vyhlídky je krásně vidět i Basteibrücke. Z žádného jiného místa jsme ho takhle neviděli, takže doporučuji neškudlit 2 eura a hrad navštívit ;-) .
Po opuštění hradu opět stoupáme na kopec a záhada s fresh turisty všeho věku je vyřešena. Z druhé strany sem jezdí autobus!
Z hlavní "promenády" odbočujeme do lesa. Krásnými soutěskami s již mnohem menším počtem turistů klesáme skoro o 300 metrů k jezeru Amselssee. Zde je možnost zapůjčení lodičky nebo šlapadla ( 3 € / 5€), kterou rádi využíváme a více jak půl hodiny relaxujeme na vodě.
Odsud se pomalu šouráme k autu a jedeme skrz nádhernou krajinu mezi Bad Schandau a Sebnitzem na večeři do města.
SASKÁ DIVOČINA Dnes ráno jsme se vypravili do skal. Ze Sebnitzu jedeme kolem půl hodinky do údolí říčky Kirnitz (Křinice), kterým projíždí i známá tramvaj Kirnitzschtalbahn.
Parkujeme u tramvajové konečné Lichtenhainer Wasserfall, odkud se vydáváme pěšky o stanici zpět (Beuthenfall), kde zabočujeme do lesa.
Kromě známé vyhlídky CAROLAFELSEN nemáme žádný pevný cíl. Necháváme to osudu, zdejší oblast nemáme moc zmapovanou. Podél skalního masivu putujeme mírně do kopce až ke schodišti na vyhlídku FRIENSTEIN. Schodiště má dle mého odhadu 2 652 124 schodů, zatím pro mne největší stoupací masakr celého čtyřdenního výletu. Takže po mých asi 3 infarktech se dostáváme nahoru.
Okolí vyhlídky mi naprosto vyrazilo dech. Bílý písek, obrovské balvany, borůvčí a břízy. Těžko popsat, radši mrkněte na fotky ;-).
Jdeme teď k vyhlídce Carolafelsen a cestou vidíme ještě mnoho dalších vyhlídek. Každá je úplně jiná a nabízí zcela odlišné pocity než předchozí. Občas potkáme člověka, občas hada, ale naštěstí je to spíše výjimka. Cesta není náročná, jdeme po vrcholu skal.
CAROLAFELSEN Na Carolafelsen musíme opět trochu do kopce, ale po dopoledním výstupu je to pro nás hračka. Jen by nemuselo být takové vedro!
Vyhlídka je dost rozlehlá a potkáváme tu asi nejvíc lidí za celý výlet. Aby také ne! Výhled na stolové hory na německé straně je dech beroucí. Ač jsem viděl na internetu mnoho fotek z této vyhlídky, vidět to naživo je prostě úžasné.
Samotná struktura vyhlídky je také velmi zajímavá. Vršek je tvořen mnoha obrovskými balvany, které vytvářejí jakýsi labyrint.
Na jednom takovém balvanu právě sedíme, hledíme do dáli a dumáme, která vyhlídka se nám dnes líbila nejvíc. Nakonec se na ničem neshodneme. Každá vyhlídka byla nádherná a každá jiným způsobem. Na Freinsteinu bylo zajímavé chodit po skalních římsách, pod skalními převisy a mít pod sebou 300 metrů vysokou, skoro kolmou stěnu. Vyhlídka, která nevím jak se jmenuje, ale je na mapě pod číslem 5, byla také nádherná. Pohled do hlubokého údolí ohraničené skalami ze všech stran. Carolafelsen a výhled na stolové hory je také parádní. Každý si tu našel své nejkrásnější místo.
Opouštíme vyhlídku a směřujeme dolů, pod skály. Podle ukazatele se na rozcestí vydáváme k Wilde Hölle, což mne jako neněmčináře nechává chladným. Jaké je pak překvapení, když stezka je stále strmější a strmější, schody nahrazují žebříky, cesta mizí úplně, žebříky také a na skále jsou přidělané železné držáky a stupínky, po kterých je nutné překonat určité úseky nad propastí. Občas je nutné metr a půl seskočit a všude nás obklopuje pouze divočina. Už vím, co znamená Wilde Hölle - Divoké Peklo!
Parádní závěr výletu, který nám vlil do unavených těl dávku adrenalinu, na jehož vlně dorážíme k autu.
BAD SCHANDAU Ráno balíme věci, odevzdáváme byt a na dvorku se loučíme s místní kočkou. Opět jedeme nádhernou krajinou do Bad Schandau, kde se chceme podívat po městě.
Teplo je přímo spalující, ale to nás neodradí od toho, vyběhnout ve městě pár schodů a podívat se na rysí výběh. Rys to v horku zalomil, takže je stočený za pařezem do klubíčka a spí. Vidíme tak jen hromadu chlupů, která by měla být rys.
Víc než hromada rysích chlupů mne zaujal výtah postavený roku 1904, který k oboře vede. Je to volně stojící, 50 metrů vysoká věž z oceli, která je spojena mostem s lesní cestou. Z mostu je nádherný výhled na povodí Labe a celé město Bad Schandau.
Dole si kupujeme kebab, kde nás německý Turek odbaví česky a jedeme domů. Byl to suprový čtyřdenní výlet a už se těším, až se sem třeba někdy na podzim vrátím.
Jo... A jak se říká, že Němci jsou suchaři, tak to není pravda. Celou dobu se na nás smáli, snažili se mluvit česky a být nápomocní. Takže dovolená na super místě se skvělými lidmi.
Comments