Vyhledat
  • Miroslav Novotný

VÝLET: Víkend v Rostocku

Aktualizováno: 4. 9. 2020

Je úterý odpoledne, vedro k zalknutí, a zvoní mi mobil. Volá mi kamarád ze střední, kterého jsem osobně neviděl asi 9 let a má na mne prosbu. Potřeboval by odvézt na turnaj v kanoepolu. Nejprve vyzvídám, co je to za sport a teprve pak, kam a kdy. "Do Rostocku. Teď v pátek." zazní z telefonu. "Myslíš to město u moře nebo Roztoky u nás?" ptám se váhavě...


30.6.-2.7.2017 -> 1 368 Km

ODJEZD Během těch dvou dní před odjezdem se mi v myšlenkách vystřídalo nadšení z cesty, panika že tam budu sám výletovat a moknout, obavy z dlouhé páteční únavné cesty po práci a konečného nadšení, že tam nebudu výletovat a sám moknout, nýbrž s dalšími. Moknout ve skupině je totiž vždy lepší, než moknout sám- ztracený, promočený a v cizí zemi. Na poslední chvíli se k nám přidali kamarádi Jarda s Lenkou.


Postupně se dozvídám další lehké pikantnosti k cestě. Nikdo jiný z posádky aktivně neřídí, další nemá řidičák. Na střeše povezeme kajak. Pojedeme starým Fordem Fusion, který má najeto už čtvrt milionu kilometrů. Pro uklidnění dostávám informaci, že má od minulého léta vyměněný motor, takže bude technicky v pohodě. Tato informace mne fakt uklidnila...


Praha- Braník

PRAHA V pátek se scházíme v Praze Braníku v loděnici a kolem 15:30 vyrážíme na cestu.


I přes začátek letních prázdnin cesta odsejpá a je minimální provoz. Nikdo totiž nejede na dovolenou k Baltu, ale všichni jedou na jih, což vidíme v protijedoucích (spíše protistojících) kolonách. Cesta na sever je tedy volná a my asi po třech a půl hodinách cesty jedeme po okruhu Berlína. Zde nás z dálnice odklání blikající policejní auto, dálnice je totiž z nějakého důvodu uzavřená. Sjíždíme tedy na "Berlin- Zentrum" a využíváme restaurace Burger King k doplnění našich žaludků.


BERLÍN Mezitím naše navigace nějak zázračně "pochopila" policejní záteras a nesnaží se nás otočit a vrátit na dálnici, nýbrž ukazuje na západ k centru Berlína a pak na sever k dálnici. Tato uzavírka nám cestu prodloužila asi o hodinu, ale zase jsme si celkem důsledně užili atmosféru východního Berlína. Před námi jel snad půlku cesty přes město Trabant, který "krásně" voněl a dýmoval. Pokud zrovna na chvíli dým z Trabantu opadl, měli jsme možnost obdivovat šedivé východoněmecké paneláky, mezi kterými se potulovali partičky vyhublých Němců s nabarvenými tmavými vlasy, v černých ošoupaných džínách a popíjející pivo z láhví. Pochmurnou atmosféru pak završilo stmívání a obří průtrž mračen.


Po hodině strávené v Berlíně jsme se konečně dostali na dálnici a kilometry opět začaly uspokojivě naskakovat. Cestou byly sice časté dešťové přeháňky, ale ve 23:30 jsme konečně přijeli do Rostocku a šli si postavit stan. Před usnutím jsme si dali 2 piva na dobrou noc a šli spát.

ROSTOCK je město ležící v severním Německu, jehož městká čtvrť Warnemünde leží přímo u Baltského moře. Město má přibližně 200 tisíc obyvatel, což je dvojnásobek obyvatel Liberce. Již v 6. století se zde usídlili polabští Slované, kteří zdejší osadu pojmenovali rastokъ, čili Roztok - místo, kde se řeka rozděluje nebo rozšiřuje. 

ROSTOCK Ráno se probouzíme po deštivé noci do deštivého dne. Po ranní hygieně jdeme do centrálního stanu na snídani, kde máme spolu s turnajovými týmy připravenou snídani. Zde si do účtovacího notýsku zapíšeme co jsme zkonzumovali a pomalu se chystáme do města. Po včerejší letní cestě v kraťasech a tričku se dnes oblékáme do dlouhých kalhot, mikiny a nepromovaké bundy. Jen Jarda si bere kraťasy a dlouhé nohavice nahrazuje placatkou s moravskou slivovicí. Chtěli jsme si nejprve prohlédnout zátoku v centru města, ale kvůli vytrvalému dešti se rozhodujeme, že to necháme na později a zkusíme vyrazit do Warnemünde k moři, které je od centra asi 12 kilometrů. V informacích zjišťujeme, že nám stačí celodenní lístek na městkou dopravu (lehce přes 5 €), pak jet z centra tramvají a přestoupit na vlak, který nás do Warnemünde doveze. Po lehké dezorientaci nasedáme do správné tramvaje a necháváme se odvézt k vlaku. Zde nasedáme do vozů Deutsche Bahn a jedeme asi 20 minut na sever města k moři.


WARNEMÜNDE Po vystoupení z vlaku nás zaujalo velké množství lidí, vypadajících jak na hudebním festivalu a popíjejících alkohol. Jak jsme později zjistili, tento týden se zde koná námořní festival WARNEMÜNDER WOCHE. V pátek o půlnoci začal ohňostrojem, v sobotu pokračoval závody v plachtění na neklidném Baltu a trvá ještě celý následující týden.


Hned u nádraží nás chytá silný déšť a běžíme se schovat na nástupiště. Je ale už poledne a já začínám mít hlad. Vynucenou pauzu si zpestřuji klobásou XXL v rohlíku (něco na způsob Hot Dogu, ale s tím, že klobása je trojnásobně delší, než rohlík, ve kterém je vložena). S již nekručícím žaludkem vytahuji deštník a vyrážíme k moři.



Cestou k majákům přestává pršet, takže uklízím deštník. Po dlouhé době u moře jsme natěšení tak, že milionkrát fotíme lodě, racky, vlny a vše, co s mořem souvisí. Na molu děláme společnou fotku a vyrážíme na pláž. Na koupání to sice nevidíme, ale nohy si smočíme i kdyby sněžilo!

Zatím stále neprší, i když fouká vítr, honí se nad námi černá mračna a je asi 14°C. Na pláži shazujeme boty a jdeme do vln. Naděje, že voda bude teplejší než vzduch, vzala po prvním kontaktu s vodou za své. Po chvíli si na tu ledárnu zvykáme a dokážeme strávit hledáním mušlí v ledové vodě dalších pár minut. Jediný, komu ledová voda na první pohled nevadila, byl Jarda. Záhada se záhy vyřešila, když vyšlo najevo, že z placetky nasává slivovici pro zahřátí :-).


Po 3/4 hodince na pláži, během které jsme stihli nasbírat mušle, smočit si nohy a vypít si u moře pivo, které s námi za tímto účelem cestovalo z Čech, nás z pláže vyhnal silný déšť.


Po dešti si někteří z nás ještě vyběhnou na věž na pobřeží (viz. obrázek, vstupné 2€/osoba) a poté pelášíme na vlak do centra. Jsme již dost hladoví, chceme si najít nějakou hospůdku v centru města, kde nebudou tak vysoké ceny, jako zde, v turisty přehlceném Warnemünde. Nasedáme do vlaku, kde nás teplo a sucho začíná pomalu uspávat. Cestou přicházíme s nápadem, že když máme celodeení jízdenku, mohli bychom zbytek dne jezdit pouze vlakem tam a zpět, mezi Rostockým nádražím a Warnemünde. Nakonec tento nápad ale necháváme ležet ladem, navlékáme se do mokrého oblečení a hrdinně vyrážíme do venkovní zimy a mokra.

BALTSKÉ MOŘE Věděli jste, že... Baltské moře je nejméně slané moře na světě? A že na dně Baltu u německých břehů leží doslova časovaná bomba? Němci se totiž těsně po druhé světové válce zbavovali stovky tisíc tun chemických zbraní, munice a nadrží obsahující například tabun, yperit, či Cyklon B, který se používal v koncentračních táborech.

V centru města vystupujeme z tramvaje a vydáváme se do přístavu. Zde máme štěstí, protože vidíme českou loď La Grace, repliku plachetnice z 18. století. Na půl žerdi je pověšena česká vlajka. Takto pověšena je prý od poslední volby prezidenta ČR. Posádka doufá, že až skončí funkční období Miloše Zemana ( a nebude znovu zvolen), bude ji možné vytáhnout nahoru a hrdě se hlásit k České republice. U plachetnice děláme několik fotek a rychle míříme za teplem hospůdky, jelikož opět silně prší.


Hospůdku jsme pojali vskutku Rostocky. Dáváme si "klobásu na rostocký způsob", kterou zapíjíme místním pivem Rostocker. Paráda. Kdyby tu neměli klasické německé ceny, byly bychom tu zůstali snad celý večer, protože takhle příjemně nám dnes ještě nebylo.


Po příchodu do kempu přestává pršet a vykukuje sluníčko. Škoda, že má za chvíli zapadnout a my také. Přesto nám večerní sluníčko zvedlo, naší deštěm promočenou, náladu.


NEDĚLE Po náročném pátku a sobotě volíme, i vzhledem k počasí, volnější program. Čekáme s odjezdem na Matěje, kterému končí turnaj v Kanoepolu po obědě. Balíme stan, nakládáme auto a když zrovna neprší, koukáme na zápasy. Domů odjíždíme v 15:30, do Braníku přijíždíme přesně ve 23:00. Vykládáme věci, uklízíme loď do loděnice a už pouze sám vyrážím na cestu do Mnichova Hradiště, kam přijíždím pár minut po půlnoci.


Byl to sice rychlo výlet, ale stál za tu trochu nepohodlí...

93 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše