Vyhledat
  • Miroslav Novotný

CESTOPIS 2015: Rakousko- Solná komora

Aktualizováno: 4. 9. 2020

Je sobota ráno, věci sbalené a zavazadla naházená na hromadě. Doba odjezdu již nastala. Přesto posedáváme doma v křesle a nervózně usrkáváme kávu. Nevíme totiž, zda dnes vůbec vyrazíme.

Máme totiž auto v servisu...


25.7.2015 – 30.7.2015

Den 1: Sobota 25. července


ODJEZD          Auto máme lehce před šestnáctou hodinou doma. Ještě se radíme, zda vyrazit dnes, či to odložit na zítra. Naplánovaný dnešní cíl rozhodně do soumraku nestihneme. Nakonec vítězí dobrodružnější varianta a vyrážíme dnes. Orientační cíl je některý z kempů v okolí rakouského Linze. Uvidíme však, kam nakonec dojedeme.

Kolem čtvrt na pět tedy vyrážíme z Mnichova Hradiště. Na dálnici u Mladé Boleslavi ale vjíždíme do silné letní bouřky a vypadá to špatně. Doufáme, že se počasí umoudří a budeme moci zbytek cesty svižně uhánět. Přání se nám splnilo a za necelé 3 hodinky jsme na hraničním přechodu Dolní Dvořiště. Tady dáme rychlou pauzu na natankování, svačinu a záchod a pokračujeme dál.

Hned po přejezdu hranic se spustil silný déšť a na náladě v autě to bylo znát. Osmá hodina na krku, temně šedivá obloha s neustávající intenzitou deště a nedostatečné informace o kempu, jehož adresu jsem našel na internetu v mobilu na česko-rakouských hranicích. Budoucnost nejistá, zato napínavější. Po zhruba 60 kilometrech přijíždíme do LINZE. Stále hustě prší, začíná se šeřit a silnice ve městě se šíleně leskne. Nejsou vůbec vidět čáry ani další značení na silnici. Průjezd městem je pro mě vyloženě lahůdka. Naštěstí se, i díky mým několika mimo předpisovým manévrům, brzy dostáváme z města ven. 


Po chvíli sjíždíme z hlavní silnice a odbočujeme na vedlejší silničku, jež vede kukuřičným polem. Dosud nic zvláštního. Zvláštní nám to přijde o 5 minut později, kdy se silnička postupně zúžuje až na šířku naší Fabie a my stále jedeme kukuřičným polem. Už jsme minimálně dvakrát odbočili na křižovatce ve tvaru "X", ze všech stran obklopenou tří metrovou kukuřicí (odsud bych se opravdu nechtěl dostávat ven bez navigace, připomíná mi to obří bludiště). Venku se stále rychleji stmívá a na navigaci se objevuje informace, že kemp bude již za 900 metrů. Začíná ve mne dřímat podezření, že nás navigace nevede do kempu, ale pouze do středu obřího kukuřičného pole.

Ještě 300 metrů... 200 metrů... 100 metrů... A s oznámením "dojeli jste do cíle" jsme stále v kukuřici! Naštěstí se za zatáčkou objevil statek a hned u něj cedule CAMPING- INSEL PUCHNER. Jsme tu jen 20 minut před zavíračkou, to bylo o fous. Za tmy stavíme stan a jdeme spát.


 

Den 2: Neděle 26. července


UNTERACH          Ráno nás vítá jasná obloha a sluníčko- super! U ranní kávy si v křesílkách vychutnáváme hřejivé sluneční paprsky a poprvé začínáme pociťovat dovolenkou atmosféru. Po snídani si procházíme kemp a jeho nejbližší okolí. Poté pomalu vyrážíme do dnešního cíle- městečka Unterach am Attersee, u jezera Attersee, kde máme kemp. Do kempu přijíždíme za necelé 2 hodinky za solidního vedra. Po postavení stanu a osvěžení vychlazeným pivem následuje osvěžení v podobě koupele v jezeru Attersee. Což je parádní zážitek. Voda je průzračně čistá s nádechem do modra, kupodivu i příjemně teplá. Jen když jsem do ní lezl, tak jsem si to nemyslel. Pak to ovšem byla paráda :-).


UNTERACH AM ATTERSEE je příjemné malé městečko, které na Vás dýchne téměř středomořskou atmosférou. Město je z jedné strany ohraničeno jezerem Attersee u kterého se nachází příjemná promenáda. Cestou po městě procházíte úzkými uličkami, které lemují domy s nádhernou květinovou výzdobou, občas tu projede i nějaký historický naleštěný kabriolet. 

 

Den 3: Pondělí 27. července


SALZBURG          Ráno nebylo nic moc, téměř celou noc pršelo a teď to nevypadalo také nijak lépe. Proto jsem šel do kuchyňky, koupil jsem si kávu z automatu a na tabletu hledal vhodné parkoviště v centru Salzburgu, abychom v dešti nemuseli jít dlouhou cestu za památkami. Nakonec jsem zvolil Parkgarage Linzer Gasse, které leží na samé hranici historického centra města. Cesta do Salzburgu je asi 40 kilometrů dlouhá, takže tam budeme za chviličku. Během cesty přestalo pršet a po zaparkování ve městě dokonce začalo vykukovat sluníčko. Nic lepšího jsme si nemohli přát. 


SALZBURG a jeho historické Staré město je od roku 1997 zapsáno na seznamu UNESCO. Narodil se zde Wolfgang Amadeus Mozart, což je vidět na každém kroku. Suvenýry, jež by nepřipomínaly tohoto zdejšího rodáka, tu snad ani nenajdete.

I přes davy turistů jsme nasávali atmosféru Starého města, jehož uličky jsme křížem krážem prošli. Viděli jsme také dům, kde W. A. Mozart žil- ale jen z venku, uvnitř se to hemžilo asijskými turisty, tak jsme bližší prohlídku raději vypustili. Pak jsme se šli podívat do zahrad zámku Mirabell a nakonec jsme vylezli na kopec (nevím jak se jmenuje, ale leží na protějším břehu řeky než hrad :-)) , ze kterého byl nádherný výhled na Salzburgský hrad i na historické centrum.


Při prohlídce města nám dost vyhládlo. Vydali jsme se tedy k autu a rozhodli se, že si z ekonomických důvodů dopřejeme oběd v IKEA, která leží hned u dálnice. Tady jsme se dosyta nadlábli za slušný peníz a jeli jsme k vodopádu Nixenfall, jež leží jen pár kilometrů od našeho kempu.


NIXENFALL          Po krátkém bloudění jsme zaparkovali u mostu ve vesničce Weißenbach am Attersee1. Poté jsme se řídili ukazateli a informacemi z internetu:


"Cesta začíná u mostu Fachbergbrücke v obci Weißenbach am Attersee. Odtud sledujeme okružní cestu Eibenberg-Rundweg podél potoka Weißenbach směrem na jih. Již po pár metrech odbočíme vpravo a jdeme pod stromy ve chládku směrem k vodopádu Nixenfall. Cesta je dobře značená a vhodná i pro dětské kočárky. Po chvíli dojdeme k impozantnímu cca 50 metrů vysokému vodopádu, u kterého nás informační tabule seznámí o legendě "vodní panna v jezeře Attersee." Po zaslouženém odpočinku se vydáme po stejné cestě zpět k výchozímu bodu u mostu Fachbergbrücke ve Weißenbachu" .


Cesta značená byla, ale jen do chvíle, kdy jsme přešli dřevěnou lávku přes úplně vyschlé koryto říčky. Po chvíli jsme došli k dalšímu ukazateli "Nixenfall", který ale ukazoval ve směru, ve kterém jsme přišli. Zkoušeli jsme chvíli hledat, zda jsme nepřešli nějakou odbočku z cesty k místu, kde by vodopád měl být, ale na nic jsme nenarazili. Po lidmi přeplněném Salzburgu jsme si udělali alespoň příjemnou procházku lesem, kde nebyla ani noha :-).


 

Den 4: Úterý 28. července


GOSAUSEE, HALLSTATT          V noci opět pršelo. Nakládáme věci do auta a chvíli na něm ještě sušíme stan, jelikož vykouklo sluníčko. Za chvíli se vydáváme na cestu- dnes chceme navštívit vysokohorské jezero Gosausee s výhledem na ledovec Dachstein, poté městečko Hallstatt, a ještě najít kemp, kde budeme tuto noc spát. Máme toho před sebou dost a abychom vše stihli, je čas vyrazit!



GOSAUSEE   Skrz vnitrozemí Solné komory jedeme k Hallstattskému jezeru, odkud odbočujeme do hor, směrem k městečku Gosau. Odsud stoupáme klikatící se silničkou dál do hor.


Nahoře je sice plné parkoviště, ale o kus níže jsou další parkoviště, která zejí prázdnotou. Parkovací místa jsou údajně dimenzovaná kvůli zimní sezoně, kdy sem přijíždí za sportem mnohem více lidí, než teď v létě. U nejvyššího parkoviště je lanovka, která jezdí na jeden z vrcholků. Placené je pouze nejvyšší parkoviště, ostatní jsou zdarma.


Po zaparkování vyrážíme konečně k jezeru, na které jsme velmi natěšení. Leží v nadmořské výšce 933 metrů, má nádherně čistou průzračnou vodu, jejíž hloubka je v některých místech až 69 metrů. Voda je údajně v pitné kvalitě, ale my to netestovali :-). Jezero je ze všech stran obklopeno vrcholky hor, nad jezerem se pak majestátně tyčí zasněžený ledovec Dachstein (2995 m.n.m.). Jeho bílo-modrá barva vytváří krásný protiklad k sytě modré barvě jezera a nespočtu odstínů zelené. Kolem celého jezera vede asi 4 kilometry dlouhá upravená stezka. Jedinou kaňkou na tomto nádherném místě je velké množství turistů. Na to, že je to kdesi uprostřed Alp, je tu fakt přelidněno. Být tu člověk během pozdního odpoledne nebo večera, užije si to určitě ještě mnohem víc. Přesto tohle místo patřilo k nejkrásnějším na naší dovolené.


HALLSTATT     Hallstatt je odsud vzdálen asi jen 30 kilometrů, takže za půl hodiny jsme tam. Problém je, že všechny parkoviště v městečku jsou plné, jedeme tedy kus za město, kde je další parkoviště, kde by snad mělo být volno. Volno tu je, alespoň něco. Radši bych sice zaparkoval ve městě, místo dvacet minut dlouhé cesty pěšky do města a to samé zase zpět, ale co nadělám.

Hallstatt je významné místo hned z několika pohledů. Z doby 700-450 let př. n.l. tu byly nalezeny stopy osídlení, pro toto období vznikl název Hallstatská kultura. Bylo tu v okolí nalezeno kolem 3000 hrobů s 20 000 nalezenými předměty (jehlice, spony, pásky, náušnice, náhrdelníky, bronzové kotle, vázy, mísy).

Je to také významné místo kvůli těžbě soli. Přímo v Hallstattu je solný důl, ke kterému Vás vyveze lanovka. Při prohlídce s průvodcem se dozvíte spoustu informací ohledně těžby soli, v nitru hory se sklouznete po dřevěné skluzavce a nakonec Vás vyveze ven vláček. Mají to hezky udělané :-).


Hallstatt je uveden na seznamu světového dědictví UNESCO, díky čemuž je vyhledávaným cílem turistů z celého světa. V ulicích je to dost tlačenice, z turistů převládají nejvíce asiaté.


My jsme si po příchodu do města koupili kávu a poté jsme odbočili do vedlejších uliček. To byla nejlepší věc, jakou jsme mohli udělat. Po vystoupání o pár metrů nad hlavní třídu jsme se dostali do úzkých uliček, obklopených historickými chaloupkami. Byly tu nádherné výhledy na jezero a okolní hory a přitom skoro žádní lidé. Cesta přímo kopíruje hlavní třídu, takže se stejně dostanete tam, kam jste chtěli. Jen v mnohem větším klidu a s možností vychutnat si příjemnou atmosféru města.

Z města vyjíždíme už poměrně dost pozdě, něco kolem půl šesté. Do kempu bychom to měli mít asi 30 kilometrů. Pokud vše půjde dobře, za 3/4 hodinky bychom mohli stavět stan.


Původně jsme chtěli objet HALLSTATTSKÉ JEZERO ze severní strany, kde je údajně sice delší, ale za to větší silnice se stoupáním maximálně 9%. Kvůli časové tísni nakonec volíme jižní cestu a doufáme, že to nebude žádná velká divočina a kratší cesta se z hlediska časové úspory vyplatí.

Silnice je z většiny nově vyasfaltovaná, jede se po ní hezky. Nevýhodou této cesty je, že se slabším motorem a plně naloženým autem by mohlo být klesání a stoupání 23% velký problém. Nám stačilo podřadit a vyjeli jsme bez potíží. Jen jsme si chvílemi připadali jak v raketoplánu. Cestou nahoru ležíte v sedačce a vidíte především oblohu. Cestou z kopce zase visíte za bezpečnostní pás a jste zapření o volant. Stoupání je to sice prudké, ale o to kratší. Takže pohoda, auto prožívá peklo jen chvíli.


Do městečka PUCHEN u jezera ALTAUSEE přijíždíme v půl sedmé. Navigace nás suverénně vede do centra města, kde není ovšem po kempu ani zmínky. Vracíme se tedy zpět a vyhlížíme cedule. Když ji zahlídneme, je cesta do kempu již jednoduchá. V kempu TEMEL zavírají recepci v 19:00, máme tedy štěstí, stihli jsme to jen tak tak.


Po postavení stanu jsme se navečeřeli a otevřeli si pivo. Venku byla brzy tma a dost zima, tak jsme šli spát.


 

Den 5: Středa 29. července


SOLNÝ DŮL ALTAUSEE          Celou noc pršelo. Venku je kolem 9° a prší stále. Dle předpovědi dnes pršet nepřestane. Řešíme, co dnes budeme dělat. Měli jsme v plánu volnější den s přírodními krásami v okolí, zároveň jsme chtěli navštívit vysokohorskou silnici LOSER PANORAMASTRAßE. Tenhle plán úplně padá. Nejen že je strašně nízká oblačnost a hora Loser není vůbec vidět (kemp je umístěn nedaleko), ale dle internetu je tam teplota jen lehce nad nulou. Škoda, zkusíme to příště...


Místo toho vyrážíme do solného dolu Altausee.


Cestou opět trochu bloudíme, tahle lokalita je očividně pro naší navigaci nějaká zakletá :-). K solnému dolu vede slepá silnice, která končí na úpatí hory přímo před vchodem do dolů. Před budovou je plácek na parkování, který ovšem není nijak velký. Tady místo nenacházíme a vracíme se asi o 300 metrů níž, kde je možnost zaparkování mnohem lepší.


Na pokladně kupujeme lístky (na osobu vycházejí 18 euro). Je tu hodně lidí, takže dostáváme prohlídku až za 1,5 hodiny. Čekání ubíhá dost pomalu, protože venku stále prší a zároveň je dost chladno.


Prohlídka probíhá v bílých "montérkách", které tam půjčí všem, včetně malých dětí. Všichni pak vypadají, jak kdyby šli do dolů pracovat :-).


Při prohlídce se člověk docela dost nachodí, protože než se dostaneme k první zastávce, ujdeme 700 metrů dlouho úzkou šachtou, ve které hraje hudba (proč?!). Důl má 7 pater, které nejsou vzájemně propojeny, takže se pohybujeme pouze v rámci jednoho, myslím čtvrtého patra. Celá prohlídka je plná projekcí a dalších technických vychytávek, jež podle mne značně ubírají na autentičnosti. Přesto je to prohlídka zajímavá a návštěvu některého ze solných dolů ze zdejší lokality vřele doporučuji. Dole v dole je i dlouhá dřevěná skluzavka, po které se všichni sklouznou, vyfotí je radar a na recepci do našeho příchodu fotky vytisknou a pak si je můžete koupit za 7 euro. Dobrý byznys. Já si dané fotky raději drze vyfotil :-).


Odsud jedeme ještě na nákup a pak frčíme do kempu. Nedaleko kempu jsou i termální lázně, ty nás sice lákají, ale je už dost hodin, takže je nakonec zavrhujeme.


Když večer jdeme spát, všude kolem stanů se pomalu rozlézají mraky. Vypadá to čarovně krásně. Škoda, že nemáme natolik dobrou techniku, aby to ve tmě dokázala vyfotit...


 

Den 6: Čtvrtek 30. července


MAUTHAUSEN, CESTA DOMŮ          Pršet přestalo někdy v druhé části noci a ráno nás vítá sluníčko a asi nejkrásnější ráno za celou dovolenou. Až by se tu člověku chtělo ještě zůstat...



Smutně balíme stan a ještě se rozhlížíme po kempu. Až teď jsme zjistili, že celou dobu máme ze stanu výhled přímo na ledovec DACHSTEIN. Úchvatný to pohled...

Podobně úchvatný pohled se nám ale naskýtá i cestou u silnice B145, kde je vyhlídka na Hallstattské jezero.


Odsud již valíme co nejrychlejší cestou na Linz, u kterého leží koncentrační tábor Mauthausen.


MAUTHAUSEN       Cestou sem se dost oteplilo a teplota již atakuje 30 stupňů. Po týdnu, kdy jsme byli zvyklí na maximálně 19° a v posledních dnech asi jen na 14°, je to teplo k nesnesení.

Vstup do areálu je zdarma, platí se pouze za do muzea. Prohlídka areálu nám zabere několik hodin, takže nás ani nemrzí, že jsme si nekoupili vstupenku do muzea. Zároveň na člověka stále více doléhá stísněnost a depresivní nálada z tohoto místa. Ještě štěstí, že je dnes takovéto počasí. Kdyby byla zima a pršelo, na člověka by padla nálada ještě mnohem depresivnější, než teď...


Návštěva takovýchto míst není nijak radostná, přesto důležitá. Člověk si uvědomí jaké má štěstí, že žije v naší demokratické společnosti, kde nikdo nikoho nepronásleduje kvůli víře, rase, nebo názorům. Ve společnosti, kde může téměř bez omezení, cestovat po světě. Jsou to všechno věci které jsme si zvykli brát tak nějak automaticky. Přesto si historii musíme stále připomínat, abychom v budoucnu nepřipustili něco podobného...



Kolem 16. hodiny odjíždíme směr Mnichovo Hradiště, kam to máme cca 310 kilometrů. Cesta probíhá bez problémů, za 3 hodiny stavíme v Praze u "Mekáče", kde si dáváme "večeři". Po 20. hodině jsme doma :-).




 


29 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše