Vystupuji z auta na parkovišti u horské chaty Smědava a rozhlížím se kolem. Je neděle podvečer a parkoviště zeje prázdnotou. U horské chaty je nápis- gulášová polévka, ale vzhledem k opuštěnosti tohoto místa a nekonečným vládním lockdownům mám podezření, že tenhle nápis zamrznul v čase již v březnu 2020. Příjezd k chatě Smědava je i teď, na konci května, možný pouze ze směru od Hejnice. Příjezd od Desné je již od listopadu uzavřen, protože na silnici i teď leží místy až půl metru sněhu. V minulých letech silnici většinou pro dopravu otevírali na konci dubna nebo v prvních květnových dnech. Výjimkou byl rok 2014, kdy mohla být zprůjezdněna už na konci března. Nejdéle zůstala zatím silnice zavřená v roce 2006, kdy tudy první auta mohla projet až 11. května. Letos je uzavřena minimálně do 31.5.2021.
Opuštěná horská chata, nekonečné lesy všude kolem a nikde nikdo. Ve vlasech cítíte ledový horský vítr, který připomíná, že se nacházíte v drsném kraji a je potřeba být ostražitý a dávat na sebe pozor. Slunce, které svítilo celý den a příjemné jarní teploty kolem 15°C teď vystřídala bouřka s krupobitím, kterou jsem ještě měl možnost přečkat v autě. O chvíli později, v drobném dešti a při teplotě 7°C, se vydávám na cestu.
První dva kilometry vedou po široké štěrkové hřebenovce která je místy pokryta zbytky sněhu a vedle které crčí potok. Cesta však ubíhá rychle a drobný deštík v kombinaci s čerstvým vzduchem bez alergenů je příjemná změna proti nížině posledních dní.
U odbočky z hlavní cesty se však počasí jak mávnutím proutku opět mění. Začíná ceďák jak blázen a já jen doufám, že moje outdoorové vybavení vydrží krátkou intenzivní přeháňku. Jelikož se však nemám kde schovat postupuji po prudké kamenité stezce dál do svahu, k vrcholu Jizera. Mám to už jen kilometr a půl.
Protože krátká intenzivní přeháňka přestává být krátká a navíc je stále neméně intenzivní, brzy se mi stezka pod nohama mění v potůček, který následně přechází v horskou bystřinu. Už dávno jsem přestal vlhko a mokro vnímat.
Prales Jizera je nejstarší přírodní rezervací na území Jizerských hor. Nachází se na vrcholu druhé nejvyšší hory na české straně Jizerských hor – Jizery (1122 metrů nad mořem). Hora si po dlouhou dobu zachovávala nedotknutelnost, a to i v dobách rozmachu těžby dřeva kvůli sklářskému průmyslu. Těžko přístupný terén zabránil místním v kácení lesa, ovšem neochránil jej natrvalo. Kyselé deště, výpary z elektráren, ale i drobní škůdci zapříčinili, že les začal vymírat. V dnešní době zde mohou turisté vidět porosty mladých stromků, které sem byly později vysazeny, ale také jejich zcela přirozený růst. I přes veškerou nepřízeň si prales dokázal zachovat jedinečnou tvář
Vystoupal jsem na dohled vrcholu a vstupuji do přírodní rezervace Prales Jizera. Díky mohutným smrkům je tu tma. Dřevěné chodníky jsou zasypány stále ještě desítkami centimetrů hlubokým sněhem, do kterého se dá bez problémů zapadnout po kolena. Když se to přihodí, chodilo došlápne do dutiny pod sněhem, kde v tuto chvíli proudí hektolitry vody. Tyto podmínky mají však jednu nezanedbatelnou výhodu. Nejsou tu hadi! Ty fakt nemusím :-/
Po překonání všech nástrah této expedice však stanu na vrcholu. Nejprve si přečtu informační ceduli, kde se dozvím, že výstupem na vrchol vysoký 1022 m.n.m. se vám hora odvděčí překrásným výhledem a následně si udělám vrcholové foto. Ve tváři se mi zračí zdravé nadšení dobyvatele a neskonalá radost.
Jak by řekl v Frištejnský: "Pánové, až pudete příště na nějakej pól, tak se mnou už nepočítejte. Já jsem tím zájezdem vysloveně zklamanej. Co tady je? Sníh, led, zima, mlha, rampouchy."
Ale teď vážně. Těším se, až se sem někdy zajdu podívat a užiji se daleké výhledy do Jizerských hor :-)
KUDY SEM?
Nejjednodušší cesta je vyjet autem na parkoviště k horské chatě Smědava. Odsud se jde asi 3,5 km nejprve po turistické značce do kopce (po červené a žluté).