Je sobotní ráno a pomalu se schází celé naše osazenstvo ve složení Lucka, Kuba, Vojta a já. Dle předpovědi vypadá počasí nadějně, takže plní očekávání vyrážíme na cestu.
Cesta po dálnici D1 ubíhá rychle a kolem půl osmé již míjíme Brno. Asi půl hodiny jsme ztratili v koloně na dálnici, kde jsme si čekání krátili posloucháním Izera. Celkem rychle ta půlhodinka utekla :-). Těsně před jedenáctou hodinou přejíždíme polské hranice. Na hraničním přechodu jen vyměnit peníze a můžeme jet nejbližší cestou do Osvětimi.
Auschwitz-Birkenau
Nejprve přijíždíme kolem půl dvanácté do Březinky. Je to český název pro zaniklou obec v Polsku a bývalý nacistický koncentrační tábor Auschwitz-Birkenau.
AUSCHWITZ-BIRKENAU ( v Česku známý také jako Osvětim-Březinka) byl největším německým nacistickým koncentračním a vyhlazovacím táborem založeným během druhé světové války v Němci okupovaném Polsku. Svůj název získal podle německého názvu nedalekého polského města Osvětim (polsky: Oświęcim, německy: Auschwitz) a vesnice Březinka (polsky: Brzezinka, německy: Birkenau), která leží přibližně šedesát kilometrů západně od Krakova. Po německé invazi do Polska v září 1939 byly obě vesnice anektovány Třetí říší a v rámci germanizace místních názvů následně přejmenovány.
Velitel tábora, Rudolf Höß, při Norimberských procesech uvedl, že v Auschwitzu zemřely více než tři miliony lidí. Podle Státního muzea Auschwitz-Birkenau však v tomto táboře zahynulo 1,1 milionu lidí, z nichž přibližně 90 % byli Židé prakticky ze všech evropských států. Většina obětí byla zavražděna v plynových komorách areálu Auschwitz II plynem Cyklon B; smrt ostatních byla způsobena systematickým hladověním, nucenými pracemi, absencí zdravotní péče, individuálními popravami a "lékařskými experimenty".
Po příjezdu transportu na rampu v Birkenau se konala tzv. selekce, při které důstojníci SS rozhodovali o tom, kdo bude vzat na práci a kdo bude poslán přímo do plynových komor. Často jen náhoda, nebo nálada esesmana rozhodovala o smrti nebo o naději na přežití. Vězňové vybraní na otrockou práci byli posláni do některého z mnoha dalších pobočných táborů Osvětimi nebo jinam v systému nacistických koncentračních táborů, jejichž cílem bylo tzv. Vernichtung durch Arbeit - vyhlazení prací.
Vězňové táborové tyranii vzdorovali různými formami odboje. Odbojové organizace pomáhaly vězněným shánět léky a potraviny, dokumentovaly nacistické zločiny, pomáhaly při útěku a sabotážích, snažili se prosadit politické vězně do zodpovědných pozic a připravovaly se na povstání. Z Osvětimi uprchlo celkem 667 vězňů, z nichž však 270 bylo dopadeno již v okolí tábora a okamžitě popraveno. Nejznámějším případem byl útěk dvou slovenských Židů Alfreda Wetzlera a Waltera Rosenberga (Rudolf Vrba), kterým se podařilo přejít na Slovensko a informovat tamější židovské vedení a jeho prostřednictvím celý svět o hrůzné skutečnosti Osvětimi, o níž sepsali obsáhlou zprávu. 7. října 1944 došlo v Birkenau k povstání Sonderkommanda pracujícího v plynových komorách. Vězňům se podařilo zničit jednu z plynových komor a narušit tak vyhlazovací proces. Všichni povstalci zahynuli. Popravena byla také skupina mladých vězeňkyň, které povstalcům propašovaly z továrny v Monovicích střelný prach.
Brzy poté byly plynové komory a krematoria na Himmlerův rozkaz zničeny. Před postupující Rudou armádou bylo třeba skrýt stopy vražedné mašinérie. Když se v lednu 1945 začala k táboru sovětská vojska blížit, začalo chvatné vyklízení tábora. 58 tisíc vězňů bylo vyhnáno na pochody smrti - větší část z nich byla v jejich průběhu zavražděna. 27. ledna 1945 vstoupila do tábora Rudá armáda. Nalezla zde 7650 vyčerpaných a vyhladovělých vězňů a řadu dokladů o zločinech, které nacisté nestačili včas zničit. Tak bylo v táborových skladech nalezeno téměř 8 tun lidských vlasů a přes milion pánských obleků a dámských šatů...
Zdroj: Wikipedia
Auschwitz
Osvětim (německy Auschwitz), která byla největším nacistickým koncentračním a vyhlazovacím táborem, byla založena na Himmlerův rozkaz z 27. dubna 1940 v blízkosti polského městečka Oświęcim. První vězňové - především Poláci věznění z politických důvodů - sem byli zavlečeni v červnu 1940 a byli využíváni k otrocké práci. V březnu 1941 zde již bylo registrováno více než 10 tisíc vězňů. Osvětimský tábor byl známý pro svou tvrdost. Neblaze proslulý byl především blok 11 (tzv. bunkr), kde byli vězňové trestáni tím nejkrutějším způsobem. Před ním stála tzv. černá zeď, u níž se konaly časté popravy.
Nápis Arbeit macht frei!, který byl umístěn nad hlavní bránou osvětimského kmenového tábora, tak byl pouhým cynickým výsměchem.
Symbolem bezohledného využívání vězňů se staly lékařské pokusy prováděné na vězních nacistickými lékaři, např. neblaze proslulým Josefem Mengele. Tito lékaři experimentovali mj. se sterilizací židovských žen a prováděli pokusy na dětech, především na dvojčatech....
Zdroj: Wikipedia
V roce 1947 založilo Polsko k uctění památky obětí muzeum na místě prvních dvou táborů. Do roku 1994 prošlo branou s nápisem Arbeit macht frei ("Práce osvobozuje") na 22 milionů návštěvníků (každoročně přibližně 700 tisíc).
Přesto, že svítilo slunce a bylo celkem vedro, běhal nám zde mráz po zádech a měli jsme ponurou náladu. Byli jsme tak rádi, že jdeme k autu a toto ponuré místo necháváme za sebou.
Cesta z Osvětimi do Krakowa byla tichá (všichni jsme byli v takovém rozpoložení, že nikomu nebylo do řeči), až na naši ukecanou navigaci (nejčastější hláška: "Překročili jste povolenou rychlost" mne už začínala rozčilovat). Po celé cestě mezi Osvětimí a Krakowem se jelo průměrně do 50 km/h, protože jedna vesnice navazovala na druhou. To bylo v panujícím vedru celkem ubíjející...
Krakow
Na břehu řeky Visly důstojně shlíží, symbol Krakowa, majestátní symbol Polska, hrad Wawel. Údajně jedno ze 7 míst na světě, která mají podle hyndských ezoterapických myslitelů nadpřirozenou energii a vyzařují vyjímečnou spirituistickou sílu. Tato centra, známá jako čakry , se vztahují k 7 nebeským tělesům. Krakow představuje Jupiter.
Bez potíží a bloudění jsme okamžitě našli kemp, postavili stany a vypravili jsme se do centra na krátkou procházku po nábřeží s výhledem na hrad Wawel. Ten byl při zapadajícím slunci opravdu nádherný.
Zde jsme si udělali několik fotek a šli jsme hledat hospůdku nebo restauraci, kde se navečeříme. Na naše poměry jsme našli restauraci celkem luxusní, ale ceny měli přijatelné. Z venku nevypadala nic moc, uvnitř nás ale čekali koberce, kožené sedačky, květiny na všech stolech atd... Tato restaurace nás nadchla velmi dobrým jídlem a především nezapomenutelnou citronádou:-). Před odchodem jsme od slečny za barem jako pozornost ještě každý dostali zdarma skleničku Malibu.
Ráno jsme se vydali na rozsáhlejší a podrobnější prohlídku města.
Kraków, česky Krakov či Krakow, leží na jihu Polska. Byl založen v 7. století a od roku 1978 je zapsán na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Navíc je třetím největším polským městem hned po Varšavě a Lodzi. Město Krakov bylo také hlavním městem Polska až do roku 1596.
Druhou světovou válku přežil Krakov bez úhony, a tak zůstal jediným velkým polským městem, které nebylo zničeno a uchovalo si svou historickou tvář.
Okolo celého Krakowa se táhne opevnění spolu s parkem. Dříve zde stály opravdu vysoké hradby s příkopem. Jen v jedné části se zcela zachovaly spolu s Floriánskou bránou, která měří 33,5 metrů. Touto bránou začíná Královská cesta vedoucí přes Rynek Glovny na hrad Wawel.
Po "černé" jízdě v krakowské MHD jsme vystoupili na nábřeží. "Černá" jízda proto, že o víkendu byly zavřené trafiky, řidiči v dopravních prostředcích neprodávali lístky, a pokud už jste našli automat tak buď nefungoval vůbec nebo propadávali mince :-)...
Po nábřeží jsme směřovali k hradu Wawel. Zde jsme si prošli nádvoří. Chtěli jsme se podívat i do katedrály, ale bohužel měla otevřeno až od odpoledních hodin. Také jsme se zde vyfotili s papežem Janem Pavlem II. (tedy jen s jeho sochou).
HRAD WAWEL stojí na vrchu Wawel tyčícím se nad řekou Visla. Hrad byl postaven v 10. století a přestavován v 16. století. Wawel je především komplexem hradních budov, katedrály a královské zahrady.
WAWELSKÁ KATEDRÁLA na nádvoří hradu Wawel vždy sloužila jako korunovační místo polských králů. Jsou zde hrobky členů polských královských rodin, biskupů a svatých.
RYNEK GLÓWNY, neboli Hlavní náměstí, je třetím největším náměstím v Evropě. Všechny uličky centra Krakova směřují právě k němu. Kromě květinářek nabízejících květiny tu najdete Sukiennici dělící náměstí na dvě části, radniční věz a gotickou katedrálu Kośćiól Mariacki.Okolí náměstí je protkáno uličkami plnými obchodů, restaurací a cukráren.
Soukenický obchod Sukiennice je dlouhá budova pocházející ze 16. století. Dříve se tu prodávalo maso, zelenina a ovoce. Dnes se tu nacházejí stánky nabízející stříbrné a zlaté šperky s jantarem všech možných odstínů za přijatelné ceny, suvenýry, dřeváky a kožešinové výrobky.Jantar se tu neprodává jen tak náhodou. Krakow totiž leží na tvz. Jantarové stezce, cestě, která dřív vedla z Vídně do Krakowa.
Doporučuji občas pozvednout svůj zrak od jantaru a pohlédnout na strop, který je zdoben erby polských měst.
Náměstí mě skutečně překvapilo svou velikostí a architekturou. Především Sukennica uprostřed je velice impozantní a skutečně dominuje celému náměstí.
Z Krakowa jsem byl opravdu nadšený. Je to nádherné město protkané historií a dobré místo, kde se zase vrátíte zpět do dobré nálady. Byl to obrovský kontrast oproti první části našehu výletu- Osvětimi.
Určitě bych neměnil pořadí návštěvy těchto míst...
Praktické info- Osvětim:
Doprava mezi tábory:
Oba tábory (Auschwitz a Auschwitz-Birkenau ) jsou od sebe vzdáleny asi 4 kilometry, mezi nimi jezdí zdarma autobus s půl hodinovým intervalem.
Parkování:
U obou táborů jsou rozlehlá parkoviště, ovšem u Auschwitz-Birkenau je parkoviště zdarma, kdežto u Auschwitz je hlídané placené.
Vstupné:
V táboře Birkenau se vstupné neplatí, pokud nechcete průvodce (je to celkem drahá záležitost pokud nejste ve větší skupině)
V táboře Auschwitz se do 15h platí vstupné (myslím, že to bylo 29 PLN za dospělého), po 15h jsme tam byli vpuštěni bez průvodce zdarma.
Oficiální stránky: https://www.auschwitz.org.pl/
Film:
ČSFD.cz: Píše se rok 1939. Italský číšník Guido Orefice, překypující energií a hýřící bláznivými nápady, přijíždí z venkova do velkého města. Na první pohled se tu zamiluje do půvabné učitelky Dory. Ta už sice nápadníka má, on však udělá vše, aby ji zachránil od sňatku s nemilovaným byrokratem. Získá její lásku a vezmou se. Narodí se jim syn Giosué. Po pěti letech šťastného manželství je Guido kvůli svému židovskému původu odvlečen spolu se synem do koncentračního tábora. Aby před malým chlapcem zatajil šokující okolnosti a uchránil ho před hrůzami nacismu, předstírá, že všechno kolem je pouhá hra, připravená k synovým narozeninám. Hra, na jejímž konci na oba čeká velká odměna...
Foto: Mirek, Lucie
Text: Mirek