Dnes jsem neměl moc v plánu někam jet, protože hlásili teploty lehce nad nulou a celý den déšť. Což mne nijak moc nelákalo. Ráno ovšem vykouknu z okna a co nevidím. První letošní sníh a 3 pod nulou. Měním své rozhodnutí a říkám si, že to focení by dnes mohlo být docela fajn. A co že to chci fotit? Přeci Mikulášský parní expres na viaduktu v Kryštofově Údolí.
Kvůli sněhu a náledí raději jedu po dálnici do Stráže nad Nisou, odsud pokračuji dle ukazatelů na Kryštofovo údolí. Cesta se postupně mění z mokré na zledovatělou a zasněženou, jedu dál tedy opatrně.
Kryštofovo Údolí bylo založeno uhlíři v 16. století. Stříbro a olovo se zde těžilo do poloviny 18. století. Současná obec je sloučena ze tří původních vsí- Rokytnice, Bezové údolí a Novina. Mezi největší zajímavosti patří vesnický Orloj, muzeum betlémů, dřevěný kostelík z roku 1866 (kostel sv. Kryštofa), železniční kamenný viadukt na Novině a kašna čůrajícího voříška. Vše je zasazeno do malebného koutu přírody a prostředí nádherných lidových staveb.
Běžně bych se zajímal o vetší porozhlédnutí po tomto nádherném místě, ale spěchám, abych stihl jízdu parního vlaku přes velký viadukt. Celkem s náskokem přijíždím k viaduktu a parkuji pod ním. Říkám si, že dle fotek z Instagramu mi připadal větší.
Jdu se trochu porozhlédnou a zjistit, kde bych mohl nejlépe vlak fotit. Výběr míst není nic moc, ale nakonec jsem si místečko našel. Vracím se ohřát do auta a mezitím hledám na internetu fotky mostu, nějak se mi to stále nezdá. "To je divný, tohle není ten most..." běží mi hlavou. Jdu se podívat na ukazatel k silnici a záhada se vysvětluje. Viadukty jsou tu dva!
Velký železniční viadukt byl postaven v letech 1898–1900. Zajišťuje železniční spojení mezi Českou Lípou a Libercem. Je dlouhý 230 metrů, má 14 oblouků a výšku 30 metrů.
Vlak má jet za dvacet minut, takže sedám do auta a dle ukazatelů se přesouvám k druhému mostu- velkému viaduktu , pod jehož vysokými sloupy parkuji. Tohle je něco trochu jiného...
Vydávám se do kopce k železniční stanici NOVINA a doufám, že najdu rychle nějaké místo k focení. Moc času do jízdy již nezbývá. Od stanice jdu podél trati k mostu a dělám zkušební fotku.
Místo je to pěkné, ale asi by mne přejel vlak. Přecházím tedy koleje a jdu na louku, odkud by mohla být vidět většina viaduktu. A vypadá to dobře :-). Vlak již píská v dálce a je slyšet "parní funění".
Byl to úchvatný pohled, který mne přenesl do století páry. Kamenný most z roku 1900 nad údolím s roubenými chaloupkami, po kterém se prohání vlak z roku 1913 (lokomotiva "Babička", 310.0164). Jako bych se vrátil v čase.
A přesně kvůli tomuhle okamžiku stálo za to sem jet. Tohle se člověku vryje do paměti a jen tak nezapomene...