Osada Jizerka a vrch Bukovec, vodní nádrž Souš, německá Žitava, obří lom v Polsku a uhelná elektrárna Turów. To je stručný souhrn dnešního výletu.
Dopoledne kolem 10. hodiny se vydáváme na cestu. Venku svítí sluníčko a panují příjemné jarní teploty. Cesta by měla zabrat zhruba hodinu a vzdálenost odpovídá 60 kilometrům. Nám se ovšem doba cesty o maličko prodlouží, protože se cestou chceme zastavit někde na oběd.
Na JIZERKU přijíždíme kolem poledne a hned v autě se teple oblékáme. Venku se míhají tmavé mraky, skrz které občas prokoukne sluníčko, a fouká silný studený vítr. Venkovní teplota je pouhé 2°C. Čekali jsme že tu bude chladno, ale na takovouhle zimu jsme připravení nebyli.
Z tohoto důvodu se (bohužel) rozhodujeme procházku na Jizerce zkrátit. Chtěli jsme se podívat na rašeliniště a vylézt na kopec (čedičovou vyvřelinu) Bukovec. Na rašeliniště je to od místa kde parkujeme ještě dost daleko, volíme tedy bližší cíl- BUKOVEC (1005 m.n.m.), který se vypíná hned nad parkovištěm.
JIZERKA je nejvýše položenou obcí v ČR, která v zimě kvůli sněhu často bývá odříznuta od světa. Autem se dá do osady dostat pouze z obce Horní Polubný. První zmínka o osadě pochází z roku 1539, kdy ji osídlili dřevorubci a hledači drahokamů, které údajně byly k nalezení v korytě Safírového potůčku, podle čehož se potok jmenuje. Osadě dominuje 1005 metrů vysoká čedičová vyvřelina- kopec Bukovec.
Z kopce byla nádherná vyhlídka na celou Jizerku. Jen škoda, že na vrcholu byla ještě větší zima než dole v obci. Na parkoviště k autu se tedy vracíme úplně promrzlí. Při zapnutém topení v autě plánujeme, že sem pojedeme raději někdy v létě.
Po deseti kilometrech přijíždíme k vodní nádrži SOUŠ. Parkujeme nedaleko hráze a hned se jdeme podívat k ceduli s informacemi a vyhlídkou na přehradu. Bohužel až k vodě, nebo přímo na hráz se dostat nelze.
Přehrada SOUŠ je přísně střežena, protože zásobuje pitnou vodou Jablonecko a okolí. Podél celé přehrady vede silnička na Smědavu, která je pro automobily otevřená pouze od května do října.
Po této cestě pak pokračujeme dále směrem na Frýdlant. Za Frýdlantem míříme směrem na Žitavu a vjíždíme do Polska. Cesta přes Polsko probíhá úplně poklidně, jen se mi začíná chtít na záchod. Hledám tedy nějaké místo k zastavení. Po krátké chvíli se zadaří a já zabíhám mezi stromy kousek od silnice. V tu chvíli se přede mnou otevře neuvěřitelný výhled a já zapomínám na to, že se mi kdy chtělo na záchod. Letím pro Zuzku do auta a společně si jdeme vychutnat tento neobvyklý pohled.
Na fotce to možná tak nevypadá, ale tato "díra" v zemi je obrovská a dosahuje hloubky i stovek metrů. Po přiblížení foťákem jsou na dně dolu vidět obří vozidla a stroje, které z této dálky ovšem vypadají jak tečky. Neskutečné!
Hnědouhelná ELEKTRÁRNA TURÓW byla do provozu uvedena v 60. letech minulého století. Její chod zabezpečuje povrchový hnědouhelný důl, který má v současnosti rozlohu 45 km čtverečních a dosahuje hloubky 225 metrů. Zásoby uhlí by měly stačit elektrárně do roku 2040. V tomto roce se předpokládá hloubka lomu 300 metrů a rozloha 55 km čtverečních.
Důl s elektrárnou TURÓW nás nadchl svou velikostí. Oproti kráse divokých a pustých Jizerských hor tento obrázek nabídl takovou "industriální" podívanou, kterou stálo za to vidět.
Po opuštění tohoto místa zanedlouho vjíždíme do Německa a jedeme do Žitavy. Nejedeme už ale "turistovat", ale nakoupit do Kauflandu. Do centra se podíváme zase jindy, máme to sem z MH kousek...
JIZERKA- PARKOVÁNÍ Parkoviště je placené, ale dnes byly automaty mimo provoz a nikde ani noha, takže dnes jsme neplatili. Cena parkovného by dle informací na nefunkčním automatu měla být 50 Kč za osobní auto za den.
ELEKTRÁRNA TURÓW GPS: 50.890813, 14.866569 MAPA: https://goo.gl/maps/y6LpwK8LzmP2